pátek 27. března 2009

V Ámérice je blaze...

Kam jet v tomhle počasí u nás bouldrovat?
No leda na něco hodně převislýho!
A co bejvá hodně převislýho?
No přece jeskyně!
A kdé?
No přece největši jeskyně široko daleko- v Klokočí!
A jaká?
No Amerikáá přecé!!!

A tak si to v pátek ráno s Nervem frčíme směr Klokočky.
Pojetí celé této výpravy je objevitelsko-lezecko-turistické.

Tušíme do čeho jdeme, připraveni na vše a realita nás může snad jen potěšit.

Prolejzáme malým vlezem do jeskyně a hned rozsvěcujem vše co máme (2x čelovka, 2x plynové světlo, 1x el.světlo) a hledáme co by tu mohlo jít oblézt. Což o to, směry by tu byly, ale materiál je podle očekávání- brutálně sypavej písek, že když ho rejžákem jemně čistíte, tak ho jen pravidelně ubíráte a solivost je stále stejná. Ale co, když už jsme tady, tak to zkusíme! Nakonec jsem si pěkně zablbi, nasolili trocha písku do očí, nabrali si do lezeček pískoprach a i něco nafotili.


Poté ještě prolezem pár dalších jeskyněk a děr, a pak už jen následuje krásná procházka, kde si Nerv dává dva bouldříky a následně si vyhlížíme parádní cesty na léto- nějaký IXb-čka od Špeka a tak, no prostě pohoda:) Tak v létě nashledanoou.

čtvrtek 26. března 2009

Splněný sen

"Když jsem ještě býval malý kluk
kluci já měl sen.
Sníval jsem ho každý,
každý všední den"... .(a dál)

Dnes jsem si tento sen splnil:)....zakoupením nových lezeček LaSportiva Testarossa, no nejsou úúúžasný? Teď to bude padat samo, ty čísla!

středa 18. března 2009

DRYLAND aneb HRÁTKY SE SMRTÍ

Pondělí: Čtu email od Majzlíka "...ve středu 11.3. chceme na dva dny do Drylandu.Jak si na tom s časem?" Nabídka parádní, ale přec jen mi začíná škola a aspoň ten první tejden by se tam človek měl podívat....zvažuji (před tejdnem sem přijel z Kalymnosu) pro a proti

Úterý: je rozhodnuto- jedu! Oznamuji to mamince, ta je z toho samozřejmě "nadšená a skáče radostí". Nelení a ihned si zjišťuje, kde že ten Dryland je a že na přístupu hrozí laviny....scéna...že jsem se jako zbláznil a jestli chci jet, ať si koukám sehnat lavinové vyhledavače. Naštěstí je Šampik kluk z hor a má spousta kamarádů,takže vyhledavače máme a maminka je zas o trochu klidnější.

Středa: ráno valim z Liberce dom (ani jsem sem nemusel jezdit,byl sem jen na jedný nudný přednášce a to jen náhodou, že jsem v čas kdy byla, šel okolo). Doma mam asi hodinu a pul na zabalení všeho potřebného-stan, péřovej spacák, vaření, lezení..hlavně nezapomenout na cepíny (Nomicy, které nám ochotně půjčil Pavel-díííky!!) a do toho všeho už přijíždí Šampón, kterej mě nabírá a frčíme do Vrchlábé-místo odjezdu. Odpolende si to už drandíme v Majzlíkovic Transportéru směr Innsbruck. Něco málo po půlnoci dorážíme na parkoviště nad Innsbruckem- místo našeho noclehu. Se Šamponem stavíme stan a uléháme. Já do svého péřáčku, Šampik do svého spacáku s rozbitým zipem od kolen nahoru-no nic moc.

Čtvrtek: rychlá snídaně, zabalit a jde se. Stoupáme první dokopcovaté metry v novém sněhu. Po chvilce dorazíme na konec lesa..něco jako když příjedete do Kotelních jam, když jdete od Míseček na Dvoračky. Nasadit sněžnice a hurá tím "kotlem" nahoru, pípáky zapnuty, míjíme starší-trochu pozapadané laviny- docela slušných rozměrů. I když je mlha a nahoru moc nevidím, tuším, že to, odkud všude ta lavina může přijet, je trochu větší naž Kotel a že do míst, kde právě jdem už přijíždí jako slušně rozjetej a naloženej rychlík...jen přisednout.
výstup laviništěm

No co...valíme nahoru co to dá,ale moc to v tom kopci, sněhu a se sněžnicema moc nevocejpá.
Povedlo se, zhruba po hodině a pul urputného boje jsme na místě.
Šampón na místě- v jeskyni

Zalamuji si hlavu a hledím na to! Tak to ja nářez, Krkavka je převislá, ale tohle fakt střecha. Všude rozvěšené erární presky, že se ve směrech vůbec nevyznám. Po chvilce rozdejchání a uklidnění v tom už i něco vidím... co, kde, kudy..atd. Tak! nejsme tady na dovolený, oblíkáme cajk a jde se na to!

Majzlík hned nastupuje do toho, kvuli čemu tu je..do nejnovější cesty Encore M12+/13- připomíná si kroky a vypadá to, že by to tenhle zájezd mohlo-mělo padnout.
Majzlík v Encore

Já s Šamponem jdeme do cesty Seitenwind M9, taky novinka. Kratší a o to silovější záležitost.

Já v Seitenwind M9

Jíťa ještě neví co zkoušet, dá pokus v Tension M12+ ale asi boulder v podobě brutální rozpažky ve střeše není to pravé ořechové. Pak zkouší Unleashed M11- s parádním bouldrem v podobě šuky, kdy se houpete na cepínu zaháklém na 4mm liště a i to se zdá býti velkým oříškem. Všichni krokují své cesty co to dá, najít tu správnou dírku na hrůtek, to je práce:)

A jak že ty pokusy ten den dopadly?
Majzlík- Encore M12+/13- v druhém-nadějném pokusu se mu na začátku boulderu zakousne hrot cepínu a nejde vytáhnout..následuje lavina..nikoli sněhová,ale nadávková a zakouslý cepín si vyslechne své:). Třetí pokus nenechá Majzlík nic náhodě a posílá to tam!!!

Já- Seitenwind M9 - 2.pokus končí dosti rychle, 3.nadějnej ale když už už sem myslel, hrot vyskočil a nic. 4.pokus je to tam! Spokojenost. Pak dam jestě jeden seznamovací pokus v Happy M9 starší klasika.

Jíťa- dava ještě pokus v Unleashed M11- a už to vypadá lezitelněji..snad zítra

Šampik- Seitenwind ho nějak nechce pustit, musí si tam vymyslet uplně jinou sekvenci pohybů a vypadá to dost vyšťavujícně. Nakrokováno je slušně, snad zejtra bude den D

Jdeme dolu. Většinu věcí necháváme v jeskyni, abychom mohli ráno "vyběhnout" na lehko. Navečer padá déšť se sněhem, všechno ja nachcaný. Vaříme a dáváme svařáček, jdeme brzo do pelechu. V noci sněží a sněží, Šampik povídá "to by byla prdel, kdyby tam rano byla najetá nová lavina". Povidam něco jako ať nemaluje čerta na zeď, a taky že bych se asi pak rozmejšlel jestli jít nebo nejít.

Pátek 13.-optimistické to datum, ráno ve stanu všechno proteklý a nachcaný. Opět rychlosnídně a jde se. Ťap ťap a jsme v našem "kotli"...Šampon hlásí.."hele, nová lavina". "Klííd" odvětím s tím, že je to daleko a že je to určo ta stará, jen to tak z dálky vypadá. Jsme blíž a blíž...hounó stará lavina..pěkně čerstvá a to takových rozměrů, že bychom si pod těma tunama a metrama sněhu mohli s těma vyhledávačema pípat až třeba do jara, než by nás někdo našel. No co, nahoře máme věci a vlastně "je dobře, že to spadlo přes noc, to co mělo spadnou spadlo a ted už je to bezpečný". Každej věděl, že je to pěkná píčovina a že každou chvíli může přifrčet další. Závěrečné metry v utemovaném sněhovém korytě pod skálou, ze které ta lavina letěla jsem si řikal, že tak podobně se může člověk cejtit při ruské ruletě a s tepovkou někde na 210 a podobné frekvenci klapání sněžnic jsem rychle sípal pod bezpečnou skálu. S Majzlikem si prohazujem pár vtipných poznámek a smějeme se- projev totální zoufalosti:) Už jen kosek přes další žlábek a jsme v bezpečí naší jeskyně. Šampik vypadá strhaně, jelikož jako jediný měl místo sněžnic malé skialpíky, se kterýma to nahoru nějak nešlo a tak se musel bořit celou dobu jen ve skeletech. Vracíme se do rozdělaných cest a pracuje se dál. Happy mě pouští na celkově 3.pokus a hned sem zas o trochu spokojenější. Šampik jde do Seitenwind a za mohutného povzbuzování dolézá už už do lehké pasáže a v momentě, kdy už jsme ho tam tlačili snad všema očima a věřili že dotlačíme, padá a posílá nás všechny do patřičných míst (ale nemyslel to tak:). Škoda, nadějnej a fakt vyšťavovací pokus.
Šampón v Seitenwind M9

Majzlík si dává Unleashed M11- a do toho samého nastupuje Jíťa. S klíčovým bouldrem, kterého se včera tak obávala si hravě poradí a projde se tím jako by nic.
Jíťa v Unleashed M11-
Ovšem problém pro Jíťu nastává jinde a to v momentě, kdy má vylézt z převisu do odtávajícího rampouchu, který má složení podobné jako materiál, když odmražujete mrazák a jeho tloušťka taky nebudí zrovna moc důvěry a k tomu všemu je další nejt docela daleko. Psychika pracuje, škoda, snad příště až budou lepší ledopodmínky. Malý oddech a Jíťa jde pokusit Seitenwind, které s Šampikem známe už nazpaměť...radíme co a jak a na světě je parádní Flash týhle M9.
Ja už se jen nakonec navezu do Unleashedu, prokrokuju a řádně prosedím:) a můžeme valit dolu.

Ani dolu nas lavinka nesvezla a tak jsme si u auta mohli pořáádně odfrknout. Balení a hurá dom...
Bylo to parádní zakončení drytoolové sezony a už se těším na další návštěvu a hlavně na ten přístup:)

Upozornění: V realitě nemuselo být vše tak dramatické a něco naopak tak poklidné jak by se z textu mohlo zdát. Věřte nevěřte;)

Poznámka autora: Přátelé, tak takhle teda ne, takhle sem si to nepředstavoval, dyk je to dlouhý jak kráva, pochybuju, že ste to někdo přečetl celý. Ja su ale hovado, no nějak sem se rozepsal. Příště, jestli nějaké přítě bude, to bude kratší, slibujuuuuuu.

Asi jsem se zbláznil!?

"Uf..ha...do čeho jsem se to zase navezl, co tu asi tak chci psát a kdo se v tom má vůbec vyznat" tak asi takováto slova mi zní v hlavě hned po založení tohoto blogu, když tu na to čumim jak péro z gauče. Ale což...už jsem to založil, tak se s tim pokusim poprat, no a když to nepujde, tak zabalit se do dá vždycky,že.
A co že k tomu, že jsem založil tuhletu věc vlastně přispělo?
1. Můj nabitý rozvrh tohoto semestru (jedno cviko jednou za 14dní, no a s přednášky?...víme:) )
2. Nový (starý) počítačový přístroj, na kterém už jdou i přehrávat filmy, nabo můžu bejt na icq a přitom poslouchat hudbu, jo a i Photoshop na tom fachá..no prostě našlapaná mašina!!!
3. Náhlá potřeba rozvýjet mojí počítačovou (ne)gramotnost, přece to nemůže bejt tak těžký.
4. Tři důvody snad stačej,né

Tož...držte mi palce, ať se mi podaří sesmolit alespoň jeden článek a na nějakou úpravu tadytoho všeho vubec nehleďte...se třeba časem poddá.