čtvrtek 22. prosince 2011

Brno, Brno....cepínů plno (MČR v drytoolingu)

Už je to zas nějakej pátek zpátky, co se událo velké mezinárodní mistrovství republiky v drytoolingu v Brně. Pod palcem to celé měl Zoban a myslím, že můžu už na začátku říct, že se to podařilo.

Jako na pražský závod před tím jel se mnou nadšený cepínář Nedori. Jeli jsme v pátek navečer a přespali u jeho kámoše kousek za Brnem, on teda ten kámoš nebyl doma, jen jeho rodiče, ale naštěstí o nás věděli. Ráno jsme přijeli na bojiště, kde se to už hemžilo účastníky ze všech možných zemí. Především Slovensko bylo zastoupeno hojně, ale dorazili i Slovinci a Chorvati a to né nějaký párátka, pořádně známý tváře, ať už ze světa závodního drytoolingu, nebo toho přírodního motyčkaření. Bylo jasný, že konkurence bude veliká.
Systém závodů stejný jako minulý rok. V kvalifikaci 5cest pro chlapi a 3 pro báby. Kdo chtěl jít do finále, musel si brousit zuby na všechny TOPy v kvalifikaci. Nakonec bylo možné v jedné cestě lehce chybovat a i s tím postoupit. Mně se podařilo nenechat nic náhodě a topnout vše. To se podařilo ještě dalším třem. Po kvalifikaci všechny Zoban láká na rychlost, prej taková legrace, zábava, tak samozřejmě jdu. Mam dojem, že s nejlepší kvalifikačním časem postupuju do finálového pavouka, kterým taky tak nějak furt postupuju, až jsem to vyhrál. Ač se to nezdá a cesta je lehká, tak když sem si ji dal 7x, znát to bylo, hlavně, když jsem nastoupil do finálovky. vyhlášení rychlosti
Ve finále je nás 8, z Čechů já a dva Bruňáci, 2 Slováci, 2 Chorvati a Slovinec. No na MČR slušnej výčet národností. Po čekání v izolaci jdu na řadu jako pátej, docela si i věřim, což ale skončilo po prvních 5-ti krocích, kdy mě opět, stejně jako minulý rok, chytly křeče do rukou. Pěkně postupně, nejdřiv jedna ruka, řikam si, to je v prdeli, hnedle druhá ruka…a to už je tuplem v prdeli. Jsem na začátku cesty a protahuju ruce, jak někde před koncem. Ach ta rychlost, ta udělala

své, asi….asi i nervozita a to všechno dohromady. Úspěchem pro mě je, že přešukuju celý to strašný prkno s dírama, jak já ty prkna nemam rád, dycky se na tom točim jak vítr v bedně. Nakonec povylezu i kus na prkno, kde už opravdu nemůžu a v momentě, kdy mi povyjede naivně nakopnuta noha ze dřeva, nemam šanci a poroučim se k zemi. Nakonec mě přelezou 2.borcí a je z toho krásný 3.místo, z Čechů 2..
Holky vyhrála Lucka, ó jaké překvapení, ale ani tak se ji atmosféra závodů zcela nepozdávala.
Nedori si závody užíval....i na afterparty
Pak nastalo vyhlášení, tombola, afterpárty…. Pozdní cesta k Nedoriho kámošoj, bez kámoše. Zakončil bych to Nedoriho větou, kterou pronesl kolem 1hodiny ranní v autě.

„Míro, Míro? To seš ty? Já myslel, že je to taxikář.“

Fotky vlastní nemám, tak jsem si vypujčil od profifotografa Nesvadby, snad se nebude zlobit.

Výsledky tady.


čus

neděle 4. prosince 2011

Drytool Cup Gutovka ...

...se odehrával v sobotu 26.11.2011 a byl vůbec prvním závodem v cepínové sezóně a také prvním závodem tohoto typu konaným na stěně Gutovce v Práglu. Od nás ze severu jsem nejel pouze já, ale přidal se ke mně i Nedory, u kterého nadšení pro cepíny snad stále roste.
Od pohledu vypadaly cesty pěkně připravený a nezbvývalo, než se do 4kvalifikačních cest pustit, ať to máme za sebou. Chlapů se sešlo poměrně dost, ani nevim kolik...cca 20, možná víc? Holky bohužel pouze 3 a nutno podotkout, že jejich kvalifikační cesty vypadaly dost těžce a jelikož jsem v neděli měl možnost si to přelízt, tak taky byly, prej aby se i Lucka musela snažit.

Kvalifikace se trochu protáhla a tak finále začaly poměrně pozdě. Nejdřiv holky, což díky jejich počtu bylo docela rychlý. Kluků šlo do finále dost - deset. Zavřeli nás do izolace a kdo nám tam nechybí - Nedory. Jdu pro něj do horního patra- do restaurace, tam si sedí spokojenej Nedory u piva.Nedory (foto:Honza Kyncl)
"Kde séš, máš bejt dole v izolaci"
"Coo?"
"Noo, seš ve finále"
"Haha, dobrej vtip, dělej si prdel z někoho jinýho"
"No fákt, je nas tam 10 a seš asi 8"
"Nevěřim, já tady mam pivko a jsem spokojenej"
"Dělej"
"Přines mi to na papíře, pak ti uvěřim"
chvilku na to
"Tady to máš, koukej"
"Nojo, fakt, no tak já jdu,no"
v tom samém kroku jako Nedory (foto: Honza Kyncl)
Tak takhle nějak to bylo s Nedorym a jeho prvníma závodama a prvním finále.
Já jdu podle rozpisu na řadu úplně poslední, nevím proč, s topem všech kvalifikací nás bylo víc. Čekání je dlouhé a podle povzbuzování diváků si můžeme představovat, kam až který závodník dolezl.
Jdu na to já, docela si na cestu věřim a to byl možná ten problém. Už na začátku se zamotám na prvním "šukacím" prkně, kdy se chci vyhnout kamennému chytu. Ale nějak se z toho vymotáma a jdu dál....
Pár nepříjemných kroků mě zavede až ke dvěma silonovým spoďákům. Člověk by si myslel, že to je tutový, že neni co zkazit. Chyba, opatrně dám cepín do prvního spoďáku, zatěžuju a najednou padám... co jé? Zrada, vyžvejknul se mi první zoubek a jak mam hroty podbroušený, tak se to o nic neopřelo a šmitec, konec, nazdar.

Nakonec jsem skončil na "krásném" 6. místě, Nedory 8., pěkný.

Druhý den si tam jdu ještě s Luckou zatrénovat a využít tak pěkně postavených cest.

Další foto od
Honzy Kyncla