pondělí 19. března 2012

Světový pohár v ledolezení 2012

Já vím, já vím, moc aktuální to není, ale zkusim zalovit v mé mizerné paměti a napsat alespoň nějaké dojmy z toho co jsem objel.

Celá ta legrace s honosným názvem Ice World Climbing cup začala v Koreji, tam jsem ještě chyběl, zdálo se mi to celkem z ruky.

Další štace se konala už trochu blíž, ve Švýcarském Saas Fee. Zde se jedná o tradiční každoroční akci v podzemních garážích, kde vládne parádní atmosféra a rozhodně jsem tu nechtěl chybět. Saas Fee bylo jediné místo, které jsem znal již z předešlých let, byl jsem tu již potřetí, takže skoro jako doma. Tentokrát jsme společně s Petrem Adámkem a Rebelem Hrozou bydleli v Hrozovic dodávce hned před závodištěm. Díky nezávislému topení se jednalo o poměrně pohodové spaní a v podstatě nám tam nic nechybělo.
Málem bych zapoměl, nejednalo se o jen tak ledajaký světový pohár, tento závod byl letos Mistrovstvím Evropy a o naplnění startovní listiny nebyla nouze. 78 borců na startu, to už je dost. I nás z Čech, Moravy a Slezka bylo poměrně dost, 3 páni a jedna dáma. Já, cyp z Ostravy Petr Adámek a český Bendler Lukáš Pálka, no a samozřejmě za něžné polaví Lucka Hrozová. K tomu ještě kluci ze Slovenska Ďuri a Mano.
Kvalifikace byla tradičně na dvou cestách. Já s Lukynem a Manem na jedný a Petr s Ďurim na druhý. Mně se to poměrně podařilo, jen škoda, že jsem dojel na čas a díky nezvednutí cepínu z chytu skončil první pod čerou semifinále. Takže suma sumárum krásné 19.místo. (celé výsledky). Večer ještě rychlost pro legraci, kde jsem se probojoval mezi 18.finalistů, kde jsem nakonec ukořistil 16.místo (celé výsledky). Pak už jen fandění a áfterpárty a cesta domu.

Následoval víkend bez svěťáku, ovšem né bez závodů. Zajeli jsme se podívat do Italského Rabensteinu, kde se každoročně konají závody poměrně vysoké úrovně. O tom svědčí účast většiny svěťákové špičky. Tenhle závod pro mě nebyl uplně štastný, po celkem pěkném přefrčení ledové pasáže, kdy jsem začal dělat kroky v převislé desce jsem nohou škrnul za červenou čárou a to pro mě byla stopka. Rozhodčí byl nekompromisní. Celkově opět krásné 19.místo (celkové výsledky). Zajímavostí zde byl závod na rychlost, kde se lezlo na 25m věži a to je fakt štreka. Už jen vylézt to a ještě na rychlost....výsledek uz nevim, ani ho nemůžu najít:)
Příští rok zde má být světový pohár, tak uvidíme.

Sotva jsem se doma dva dny ohřál z Itálie a už vyrážíme na další kolo svěťáku do Francouzského Champagny en Vanoise. Krásné městečko ležící v údolí mezi horskými štíty, poblíže La Plagne. Zde se konala svěťáková premiéra. Závodní věž vypadala svojí výškou a mohutností velkolepě. Nastříkané ledy do převisu slibovaly trochu jinou šou, než na jiných závodech, kde se většina cesty leze pouze po chytech.
A taky že jo, cesty byly dlouhé, s velkou částí v ledu, kde nebyl čas ztrácet čas a závodníci museli upalovat. No ale to bylo až v semifinále a finále. Opět jsem ani v jednom nebyl a opět, kdo by to byl řekl, jsem byl první nepostupující do semifinále. To už je asi nějaké prokletí...dělené 23.místo (celé výsledky). Opět zkouška rychlosti a pak už jsem byl jenom za diváka.

Pro mě nejvzdálenější štace celého světového poháru bylo Rumunské Busteni. Menší komplikace s dopravou vyřešila cesta autobusem do Vídně, odtud let do Bukurešti a pak už jen 3hodiny ve vlaku a byli jsme na místě. Busteni je prý vyhlášené lyžařské středisko Rumunska, no srovnávat se to se Saas Fee, nebo s francouzským Chapagny se to moc nedá, ale každé místo má něco do sebe. Zde zas bylo fůra potulných divokých psů.
Tenhle závod byl vůbec vydařenej, jestli byl dělán ve stylu jak by to nemělo vypadat, tak to se jim povedlo. No možná přehánim, nebo taky ne. První mínus, kvalifikační cesta pro celé 48.členné pole. To ale bylo poměrně rychle vyřešeno tím, že polovina závodníků popadala za první preskou, takže se v cestě moc neohřáli. Chyty v kvaldě stály tááák za houno, ze jsem to snad ještě neviděl. První jsem přešál svým dloouhým rozpětím, další ušel, ale následující dva nechyty, noo, to bylo pošušňání...ladil jsem tam hrot aby se aspoň někde zachytil, zafixovaný snad i vlasy na hlavě, abych se v tom náhodou nehnul a šáh do dalšího humusochytu. No nějak sem to provedl, ale člověk by neřekl, že na 4 chytech může táák natééct. Pak už jsem jen sváděl boj s neúprosným pětiminutovým limitem.
Ale hle! díky těm hnusnejm chytům dole popadalo asi více lidí, než se dalo čekat a já poprvé v hisotrii postoupil do semifinále. Jo ty další mínusy...tak třeba, že kamenné chyty byly spíš z tvrdého bahna a docela se lámaly. Za celý závod ruplo snad 5chytů. A jelikož je každý chyt original,tak vyměnit kus za kus je nemožné, no tak se vždycky vybralo něco jakš takš podobného a bylo.
Sobotní velká premiéra, moje první semifinále. Cesta vypadala lépe než kvalifikační, a taky že byla. Docela mi i šla a spadl jsem až v dlouhém kroku ve stropě. Jo, vim, dlouhý kroky by mě měly jít, ale já na to už nějak neměl sil a ta koordinace trefit se dynamicky na chyt stála za starou bačkoru, tak jsem se odporoučel dolu. Nicméně jsem nebyl zdaleka nejhorší a hafo borců se odporoučelo ještě níž, nebo ve stejném kroku, ale bez teče chytu. Pohled na mé 9.místo ve výsledcích mě poměrně překvapilo a myslim, že nejen mě. Pro změnu první nepostupující, tentokráte do finále, ale to neva. 9. místo bylo z říše snů, byl jsem spokojen. (celé výsledky)
Finále jsem tedy sledoval už jen z publika. To bylo poslední kapkou v moři přestřelů ruského stavěče. Po dvou první finalistech, kteří spadli na prvním chytu je zahnali zpět a stavěč šel chyt vyměnit, aby aspoň bylo na co koukat.
No a to byl i můj poslední závod světového poháru, následoval už jen Ruský Kirov, který jsem se také rozhodl vynechat, taky je to štreka.

V celkovém hodnocení světového poháru jsem se umístil na 23. místě, což vzhledem k tomu, že jsem byl na třech závodech z pěti není tak špatný. Celkové výsledky světového poháru.

Tak nějak to bylo. Jak to bude vypadat příští rok uvidíme, zatim doufám, že se tohodle motyčkaření opět zúčastním a třeba i na více závodech?

Míra