neděle 3. února 2013

Korea - MS a SP Ice climbing


Cesta tam

Dobíháme ke gatu letu Dubaj – Soul, je to dobrý, ještě je otevřený, stihli jsme to. Podávám letenku a už mám nakročeno do chobotu letadla, když v tom se z počítače ozve alarmující zvuk a personál mě vrací zpět a ukazuje k jinému stolku. Zde se dozvídáme, že nás do letadla nepustí, ale proč? Ostatní ještě nastupují.

Naše letadlo z Prahy do Dubaje nemohlo přistát kvůli velkému provozu v Dubaji, tak dlouho kroužilo, až nám docházelo palivo a museli jsme přistát na jiném dubajském letišti, pouhých 20km od hlavního!. Zde jsme nabrali palivo a přelítli jsme na to správné. Ovšem z 2,5 hodin, které jsme na přestup měli mít, zbylo něco okolo půl hodiny.

Nestihli by přeložit naše bágly a bez nich prý letět nemůžeme. „Dobře, poletíme dalším letem, kdy to je?“ „No zítra, v tento čas!“ odpovídá se samozřejmostí paní za pultem FlyEmirates a dívá se na nás tak, že bychom asi chtěli moc, aby na trase Dubaj – Soul létalo víc jak jedno letadlo denně. 

Všechno bylo časově naplánované, aby to zapadalo. Přilétnout do Koreji odpoledne, zde už s ostatními noc v hotelu a ráno společně autobusy 5 hodin do Cheongsongu. A druhý den závody.

Teď? 24hodin navíc v Dubaji nám do časového plánu nějak nezapadá. Venkovní teplota ve 3ráno 23stupňů, tady asi péřovky nebudou potřeba. Dostáváme hotel, před pátou ranní uléháme a zkusíme se na další rozhodnutí a řešení trochu vyspat……Nééé, co to zas je? 9 ráno, my máme ještě půlnoc a na pokoji řve alarm, že prý hoří a máme opustit hotel. Naštěstí to bylo jen cvičení, myslím, že v našem momentálním stavu bychom tam asi uhořeli.

V Koreji už o naších patáliích vědí a řeší se, co s námi. Tak když už jsme tu, uděláme si aspoň krátkou okružní jízdu po zdejších zajímavostech – mrakodrapech a kýčovitých stavbách, kterých je tu hafo.

Pokus číslo dvě vyšel, sedíme v našem letadle do Koreji, rozjíždíme se na vzlétnutí, zrychlujeme a…..brzdíme a to tak, že zostra. Prý technické potíže a prý se neví, jestli se to podaří vyřešit a budeme moct vzlétnout. Další hodina řešení a pak teda letíme. Už nás to ani nepřekvapuje. V Koreji jde vše podle plánu a režie organizátorů závodu. Nejdřív 4,5 hodiny autobusem, pak přes hodinu taxíkem a jsme na místě. Jsou skoro 3 hodiny ráno, v 7 jede poslední autobus od hotelu na závodiště, no paráda, to je času. Na náš příjezd čekal i Milan se Zdeňkem, naši rychlolezci, díky jim za podporu. „Já se těším na postel“…kluci se smějou a já při otevření dveří vím proč. Tři deky na podlaze a to je vše, toť třílůžkový pokoj. Podlaha strašně topí, je tu vedro, do toho časový posun. No ani ty 3hodinky do vstávání jsem si neužil.

Závody

Stihli jsme to, to už nyní považujeme za největší úspěch a teď cokoliv se povede, bude bonus. Stěna je to ohromující a ještě více to umocňuje parádní pozadí- obrovská ledová stěna. Na kvalifikaci jdu brzy mezi prvními, asi 5., což je dobře, nemusím dlouho čekat a tělo je ještě jakš takš naaktivované. Cesta mi docela sedla a až se sám divím kam až dolézám. Bohužel jsem nemohl kontrolovat čas a hlášení poslední minuty jsem přeslechl.Takže jsem lezl lezl a až asi chyt před topem slyším Time out. Top dám již po limitu. Jsem spokojen, opravdu jsem si zalezl. Ještě tento stejný den se koná i semifinále, do kterého jsem postoupil z 14.místa. Lucka se také do semi prokousala, ale u ní to není překvapením. 

V semifinále se snažím jít podobným stylem jako v kvaldě - ne extra zkoumat chyty, když drží,tak jdu. Což se mi po pár chytech stalo osudným, chyt sice držel, ale jen chvilku a smekl jsem. Byl jsem z toho trochu smutný, že jsem neprodal co ve mně bylo, ale byl jsem v semifinále, i tak dobrý. Konečné 18.místo. Lucka postupuje i do dalšího dne, do finále. Pak už je na ní vidět i nastřádaná únava a ve finále na ty nejlepší holky nemá. I tak krásné 5.místo. 
Já si ještě zkusím i závod na rychlost, společně s Milanem a Zdeňkem, kteří přijeli právě jen kvůli této disciplíně. Výsledek je pozitivní – nijak jsem se nezranil a to je u mě při tom nekontrolovaném mlácení hákama úspěch. Tak, dva závodní dny, kvůli kterým jsme se sem dva dny trmáceli jsou za námi a můžeme zas balit domu. 
Poslední  noc na podlaze a ráno nás autobusy hromadně převezou do Soulu. Po cestě se stavujeme na typickém korejském obědě. Boty nechat venku na mraze, sednout na zem k nizoučkým naplněným stolům. Ovšem co z toho všeho se dá jíst? No asi vše, mám to i v plánu, vyzkoušet co nejvíc, když už tady jsem. Ale vše jsem nedal a většina z toho nebyla pro evropana žádná pochoutka. Nejlepší z toho byla miska rýže a k tomu uzená makrela. Zbytek bylo experimentování s tím, co se pozřít dá a co ne. No že bych se nějak přejedl, to se říct nedá. 
Odpoledne přijíždíme do hlavního města Soulu, čas máme do půlnoci. Naším jasným cílem se stala čtvrť Gangnam, chtěli jsme vidět, jestli tam lidi chodí jako v tom klipu. Pár minut metrem a jsme tam. Velká ulice a velké baráky, nic víc. Nic co by vám připomnělo celosvětový hit Gangnam style, ani prodej triček, ani lekce tance, ani žádné jiné suvenýry. Až aspoň u jednoho krámku s telefony nalézáme figurínu hlavního propagátora, fotka s tím je povinností.

Cesta zpátky

Večer přesun na letiště, v půlnoci nám to letí. Opět do Dubaje, tam máme 4 hodiny času a do Prahy. Milan se Zdeňkem do Mnichova, odkud i vylétali. Cesta do Dubaje trvá dlouhých 10hodin, ale naštěstí velkou část z toho prospím a tak to docela uteklo.

Je asi hodinu a pul před odletem z Dubaje do Prahy a s Luckou zjišťujeme, že nemáme její pas…hmm, to zavání dalším průserem a to jsme si už naivně mysleli, že cesta zpátky proběhne v poklidu. OMYL, sere se to pořád. Snažíme se na poslední chvíli zachránit co to dá, nalézt pas, nebo najít alternativu, ale na takový problém je hodina do odletu málo. Letadlo necháváme uletět, respektive já nechávám uletět a s Luckou zůstávám abychom vyřešili co dál. Samozřejmě další letadlo letí až další den v ten samý čas, ale to ještě není jasné, zda tady nezůstaneme mnohem déle.
 Na dalších 8hodin naplno zaměstnáváme asi 3 lidi + spoustu dalších okolo aspoň chvilkově. Začíná to tím, že se chceme dostat do letadla, kterým jsme přilétli, jsme si téměř jisti, že pas je tam. Bez šance, prý už to úklidová četa prošla a nenašli nic. To není možný, apelujeme ať to zkusí ještě. Tak prý tam byli podruhé a stále nic. No tak to nevíme, kde pas mohl skončit. Nakonec prý Lucku pustí na kopii pasu (tu má naštěstí doma v pc) a řidičák. Pro řidičák mizí asi na 2 hodiny do útrob letiště, má ho ve velkém zavazadle, za přísné bezpečnostní kontroly si ho mohla vyzvednout. Je to dobrý, zůstáváme tu jen o 24hodin déle a druhý den letíme. Hodinu před odletem za námi přichází jeden ze zaměstnanců a Lucce přináší její pas…našla ho úklidová četa v Amsterdamu.

sobota 5. ledna 2013

České závody - Gutovka a MČR Brno

Cepínová sezona už je v plném proudu o čemž svědčí i dvojice českých drytoolových závodů. Pro někoho zpestření před tím, než natečou ledy, pro někoho důležitá nominační klání z kterých vzejde naše česká cepínová reprezentace. A pro mě? Pro mě něco mezi. Prý jsem se nominoval na základě loňského svěťáku, což by mě mohlo trochu uklidnit, ale stejně mám cíl jasný a né asi uplně skromný - vyhrát:). Dokázat si sám sobě, že na to mám, že trénování k něčemu bylo.

Gutovka Drytool Cup 1.12.2012
Už druhý ročník toho závodu v Praze. Letos se sjela slušná konkurence. Kromě kluků ze Slovenska dorazil i Chorvat Alexander Mataruga. Organizátoři to tu měli velmi dobře připravené a myslim, že si v kvalifikačních cestách zalezli uplně všichni.
Finále Gutovka (foto:Petr Jandík)
Až na ten časový harnonogram, finále lezeme až někdy v 10 večer. Já jdu jako poslední a to někdy kolem jedenácté, to už je fakt pozdě, tělo by radši spalo a ne někde blblo s cepínama. Na velikost Gutovky je finálová cesta poměrně dost dlouhá. Asi do půlky lezu jako trotl, hodně křečovitě, nejistě, prostě to nechci podělat. Pak už jakš takš rozjedu. Ještě si zkomplikuju předposlední krok k topu, ale nakonec to dám.
Nejsem však sám, top už má i chorvat Alexander Mataruga a ještě jde na řadu Ďuri Švingál, který krok před topem vylomil kámen a tudíž má nárok na opravný pokus. V tom se nemílí a tuší, že to musí napálit a to taky dělá. S nejrychlejším časem dává top, druhý čas mam já a pak Bale. Klukům z Gutovky se povedl povedený závod a myslím, že účast byla taky vydařená.
Článek na Lezci s výsledkama.
a Video

Dry tool cup Brno 8.12.2012
Brno se již tradičně stalo závodem mezinárodního mistrovství ČR. Závod byl připravován již hodně dopředu a brňáci se snažili úroveň posunout zas trochu dál. Z Jablonce jsme vyrazili už před 6 ráno a kolem 9 už jsme se přihlašovali na závod v mrazivém, ale prosluněném Brně. V kvalifikaci bylo připraveno 5cest, z čehož některé nebyly vubec zadarmo a člověk se musel hodně snažit, aby je dal.
Kvalifikace
 Konkurence byla tradičně silná a možná ještě silnější. Slováci, Slovinci, Chorvati, Švýcar a v holkách jasné favoritky Italky Angeliga s Barbarou. Topnul jsem všech 5 kvalifikační chcest, což se ještě povedlo slovinci Janezovi, ale ten měl horší součet časů. To znamenalo jediné, zase pujdu ve finále poslední a ztvrdnu v izolaci nejdéle. Na rychlost jsem se letos vyprdnul, jelikož mě to minulý rok dost unavilo. Finálová cesta byla dlouhá až hrůza, ale jinou jsem snad ani nečekal. Čekání v izolaci bylo fakt dlouhé. Občasné povzbuzování diváků a to za jakou dobu přišli pro dalšího závodníka dávalo alespoň zhruba tušit, kam kdo mohl dolézt. Tak jsem se dočkal, jdu na věc. I přesto, že jsem docela nervózní jsem začal lézt poměrně svižně a myslim, že jsem se s tim moc nepáral, prostě jsem přešel první část pod ledový blog poměrně v pohodě, aspoň tak si to pamatuju. Následujou dva dlouhý tahy, do ledovýho špalku a pak z něj.
začátek finále
 Potom šup, do dobrého spoďáku a tady?...tady nasledovaly 2 nebo 3 "špatné" kamenné chyty a nad nima zas velké madlo. Když jsem si to předtím prohlížel, napadlo mě, že zkusím z toho dobrého spoďáku udělat tah rovnou do dobrého chytu a vynechám tak rizikové kameny. A jak jsem si to vymyslel,tak jdu na to....nasednu na vysokou "šuku", šup, dynamický tah do velkého chytu, o pár cenťáku jsem nedošáhl, zhoupnu se zpátky, ale co to, nějak hrcnu do ruky víc, nez jsem čekal a já to neudržím!!! ??? no to se mi snad zdá...prostě se seseru jak pytel sr..ek. Jsem fakt hodně naštvanej a nadávám si do všeho možného. V ten moment myslim, že mě většina finalistů musela přelézt, protože jsem se sem dostal poměrně v pohodě. Je mi to prostě líto, chtěl jsem dolézt co mi síly budou stačit a místo toho udělám takovou chujovinu. V momentě kdy jsem schopen aspoň někoho trochu poslouchat a ne si sám sobě jenom nadávat se dozvídám, že jsem i tak třetí. No to mi nejde do hlavy.
 Sám bych si to za takovej výkon rozhodně nedal a i když je 3.místo asi pěkný, já prostě spokojen nejsem. První byl Alexander Mataruga a druhej Ďuri Švingál. Hned po vyhlášení jedeme dom, čeká nás dlouhá cesta a navíc, neni co slavit.
Kompletní výsledky.
Reportáž na ČT

Tak....to byly první dva závody sezony, plán jsem nesplnil...ani jeden jsem nevyhrál, ale když nebylo štěstí při mně teď, tak určitě bude na svěťácích, tak držte palce, ve středu 9.1. odlítám do Koreji, potom Švýcarsko, Itálie, Rumunsko a pak kdo ví...