pondělí 27. dubna 2009

PADání 09

Chlapci se vydali na onu vyhlášenou událost...setkání všech vyznavačů oblézání kamenů a válečů na matračkách. Jede silná sestava z regionu semilska a dá se očekávat že jejich přítomnost na této akci nezůstane nepovšimnuta. V jejich oblíbeném Hruboskalku, jak oni říkájí Skaláku si nechávají požehnat na dlouhou cestu. S pánem bohem chlapci. Něco málo před půlnocí dorážejí do jejich nového-dvoudenního sídla -kemp Jesenice. Je čas postavit stan, né to nepřijel cirkus Humberto, ale pohodlí našich nadějí musí být zajištěno- dvě ložnice a společenská místnost=samozřejmost. Vínko padlo, chlapci též. Ráno po vydatné snídani se i s bruněnskými kamarády Jankem a Hakym přesunuli na místo hromadného setkání všech stejně postižených osob. Dále stručný zápis jednoho z hochů.

Kolem jedenáctý se koná zahájení letošního PADání- jedna nepovedená světlice-tím propálená bouldermatka a po chvilce pozvolné rozprchání davu s tím, že prej už to jako začalo. Je to v místech, kde už jsme s klucima asi před měsícem byli- na Vyhlídkový skále. Naše kroky vedou k Delfinu- tady už to máme natrénovaný:-D nějaký rozlezovky a hned je tu plno. Dělíme se na Alfa a Beta tým. Vysloužil jsem si pozici v Alfa týmu, s kterým se přesouváme do další části soutěžních šutrů- na Bránu. Trocha toho zevlování, něco málo polezení, čas letí jako voda. Na bouldrování je dosti teplo a jak tak sleduji všechny okolo, nikomu to nějak moc nejde, alespoň mně to tak připadá.



Část naší grůpy Alfa si během pár pokusů stihá slušně rozervat prsty do krve, následuje ostřihávaní volné kůže a improvizované nahrazování kůže tejpou. Neděje se to jen u nás. Dokonce prý Adámek si hned nějako ze začátku roztrhl prst v nějakém 8B. (onu nešťastnou událost, kterou přišel o prvenstvý, alespoň ja jsem o tom přesvědčen, můžete vidět zde!). Přesouváme se zpátky na Vyhlídkovou, kde potkáváme Beta tým, který vypadá, že to své už mají za sebou. Otázka, jestli jdu ještě něco lízt mě zaskočila- mam pocit, že jsem ještě ani pořádně nezačáál!! ale podle času už bych opravdu měl pomalu končit. Rychle na Vlnu něco pokusit, je tu vedro, nejde to..snad jen za zmínku stojí boulder s poetickým názvem Loučovická mrdačka za 6C+..domrdáno, pro dnešek stačí. Hurá do kempu, vaříme, jíme, popíjíme první piva, druhá, třetí...

a tak to jde celým večer. Za chvíli je veselo a o tom co se tam dělo se vždy píše těžce..prostě pohoda-pití-kecání-kapelky-skákání-pití-kapelky přestávaj hrát-chlastání-my chcem ještě kapelky-nemůžou-chlastání-zklamání-hledání-tápání??......ustlání a spinkání.


Ráno...sucháče nás budí brzy, píííít. Pomalu se vykuklujem ze spacáčků, přiblble usměvavo-zoufalé vzájemné pohledy, jako že..."joo, včera to zas bylooo" a teď bych v tom peří klidně ještě pobil, ale já dlouho snídám, takže vstááávat. Dnes se ještě bude lízt, prsty po ránu bolej jak kráva, ale naštěstí nemam žádnou trhlinu do krve, takže si nemůžu stěžovat, to k tomu patří a vlastně by bylo dost divný, kdyby to nepálilo,že. Nějako po 10 jsme už zase ve skalach a už to rozjíždíme. Po včerejším lezeckém a kultruním dnu to docela až překvapivě jde. No pravda, že to nikdo zas tak nepřehání, ale většina si ještě něco do započítávané TOP8 přidá. Ve dvě tahle celá paráda končí. Adámek pokusuje až do poslední minuty v 7C+, dav znavených boulderistů, kteří to zapíchly už dávno ho sleduje a asi většina z nás mu to přeje, už jen abchom viděli jak se leze ten parádní hajbólek až nahoru, bohužel neúspěšně. Konec! Vyhlášení vítězů, vyhrál Rosťa, na pomyslný stupeň vítězů- boulder Nočník vylézá cestou za 3...následuje Bídova hláška PADání "konečně vidim Rosťu něco přelízt"

Nějaký ty výsledky určitě už všichni víte a tak neřeba tento článek prodlužovat. Za rok zas!

No a přece ještě pár foteček
...a fakt parádní fotky od Hakyho

sobota 18. dubna 2009

Rytíři ledových vertikál- VIDEO

Dlouho očekávaný film o drsných mužích, kteří se umí ohánět ostrými zbraněmi a nebojí se téměř ničeho je na světě! Štěpinda studio vyprodukovalo velice vydařený snímek, který si každou hodinou získává desítky nových fanoušků. Nebudu Vás napínat, podívejte se sami.
A ještě část rozhovoru se samotným tvůrcem filmu:
Já: "a proč si to nešoupnul na Youtube na SemilskýBS?"
Stěpinda: "jelikoz mne vypli zvuk kvuly autorskym pravum na tu pisnicku :D ..a bez zvuku to neni ono"

Profi focení ?!

Ve čtvrtek volá Šampikoj Simona (paní z kterou jsem taky komunikoval, než sem jel na Eiger, po hlase mooc sympatická a určitě nejen po hlase:), že prý co nejdřív potřebuje fotky Šampona v Salewáckým cajku. Rozkaz zněl jasně a i když jsem v pátek slíbil rytí zahrádky u babičky, ráno vlítnem na Panťák a tam děláme pár fotek tohoto mladého nadějného reprezentanta Salewy. Celá tahle taškařice je kvůli našemu totálnímu prolezení prstů docela komedií. Já nalézám plotnu zprava koutem, myslel sem, že lehkým, ale docela sem si tam hrábnul a to jsem ještě cvakal kruhy vpravo na hraně z nějaký jiný cesty. Za mnou to vyleze Šampon a vyzbírá smyce a jištění,aby nám to tam nerušilo fotky. Přesedne ke 4.kruhu Tutáče, nechá se spustit dolů, tam se upraví a vezme jen to potřebné a z5 nahoru. Dole jistí Béda, kterého jsme ukecali a díky mu za trpělivost:) Celé to probíhá, tak že já se vždycky připravím, Šampik se nachvíli chytne lišt u 4.kruhu, ja něco cvaknu, pak ho našteluju tak, aby bylo co nejvíce vidět ten cajk, nebo ještě lepé logo Salewy na jeho hrudi. A tak furt dokola. Pak nám do toho začíná krápat, něco máme, dobrý, jedem dom a já můžu jet rejt zahrádku:)

středa 15. dubna 2009

Velikonoční písky očima někoho jiného

Už jsem se těšil, že si zalezu v Arcu, ale s toho sešlo, prej kvůli tomu, že tam bude moc lidí a taky že je je u nás hezky,tak proč jet tak daleko. No tak jsem doufal, že si zelezu někde na vápně nebo žule- Roviště, nebo nějakej kras? Ale to taky ne...se musí jet na písek, jéé,to si zas zalezu, tak doufam, že aspoň do Labáku, tam aspoň potkám nějakýho kámoše. Hmm,tak prej do Ostrova s výjezdy okolo, no to jsme zvědav, kdy se trochu protáhnu.

Tisá- ten trotl už leze a přesně jak sem čekal, beze mě...to jsou ty písky...to mě neba! Ale coto? jé hele Pavel, nazdáár...ten si mě vezme..jo joo...né...kam mě to háže...jo k pánečkoj! Pche si myslel, že mě nebude potřebovat,ale to se zmejlil, beze mě je vybátej jak malý děcko, sice si zelezu až od druhýho kruhu,ale aspoň něco, moje první cesta v Tisý.
Teď jdou na nějaky VIIb, tak musim zas zpátky do batohu, ty s tim nadělaj. Ale coto, že by se páneček pochlapil a zas mě použil? jo to už jsme u další cesty, hurá, přes 3 kroužky,to si zalezu. Joo, v devítkách mu jsem najednou dobrej, kde by beze mě byl. Teď jde lízt Pavel, a hele kámoš,toho jsme ještě neviděl, nazdáár. Slovo dalo slovo a ja se dozvídám, že byl dřív u Šampona,ale ten se o něj moc nestaral,tak je jeho novým pánečkem Pavel a už ho taky bere do cesty trochu protáhnout. Jo, tyhle těžší cesty, to je naše, jenže teď zas nějaky VII a ja i muj novej kámoš musíme čekat pod skalou u batohů:( Někam se přesouváme a já už slyšim něco o vyšších číslech. Nojo, to zas páneček mechtá "Támhleto je desina, hmm, pěkná. Jo a támhle je IXb od Prcase, ty voe to je nářez a tady desítka od Špeka..." Jo ten toho nakecá, ale když pak jde lízt, tak skutek utek a ja si zas v těch jeho sedmičkách nezalezu. Ale žeby, no né...jdu na věc. Už si to stoupám, sice se páneček nějak furt klepe a už skoro padáme, ale dobrý, ustál to, hned má lepší náladu. Ju a teď se prolezu ještě se Šamponem, no to je paradní závěr dne.
Večer: Ach joo, kdo to ma vydržet takovou dobu nic nedělat a ještě vedle mě nechal ty smradlavý lezečky. Von si někde chlastá a já abych tady z toho padnul,no to zas bude noc.

Sobota: Jedem do Rájce, ojéé, tam jsou samý kvaky lehký, to si zas užiju válení v batohu. Nudaaa. Šestka, sedmbéé, sedmička...tak tam asi fakt nemam šanci. No konečně...jdem na něco těžšího, ten muj jouda zas neví co to polezem, ale vypadá to těžce a bere mě s sebou. Bojuje, ale společnými silami to dáme. Koukne do vrcholovky a coto? VIIb?? vždyť kdyby mě neměl, tak by si v tom ani neprdnul, no to jsou věci, ta klasa! Je z toho nějakej přepadlej, že mě vzal do tak "lehký" cesty, ale co..já jsem spokojenej, aspoň něco. To už budu mít pro dnešek asi útrum, nebo? Joo, jdem na desinůů, hurááá, tam si zas užijůů, ha háá. A taky že joo, ještě že je páneček takovej nešika a lezeme to 4x, to si chrochňám a jsem furt v permanenci, dokonce mě i pořádně doplnil. Večer narozdíl od pánečka jdu brzo spát, jsem s tý desiny utahanej, on ať si chlastá jak chce, vlastně néé, když se zmáchá jak klokan,tak to nic zejtra s nim nepolezu:(

Neděle: Zase Tisá, ale nějakej divnej konec, nějaký Búúršlický stěny, to zas zavání nějakým softmůvřením a tím pádem i mou nepotřebností, leda by zkusil tu jedno Xa co tu je, jenže, u něj nikdy nevim. No táák, co bude? Když už si odpoledne myslim, že dnes si ani neškrtnu, je to tady..jdem do akce..háá..zase přes 3 kroužky, to si užiju. Jsem ve svým živlu, než páneček vymyslí boulder, no a pak taky když se trochu bojí pod 3.kruhem, to mě pak i v madlech furt používá, to se mi líbí. Škoda, že když to přelezem, tak po mě nezůstane moc památky, že jsem tu byl s ním, von je nějakej divnej a stopy po mě se snaží co nejvíc vyčistit:(

Pondělí: Poslední den, už sem s toho docela hotovej, klidně bych dal rest, stejně už se asi do ničeho nepodivam, jedem brzo domu. Ale přeci, asi mi chce udělat radost a bere mě do uplně poslední cesty, kde si naposled užiju. A pak šup do batůžku a jedeme dom.

Nakonec to byl pěknej vejlet na písek a docela jsem si ho i užil, až nečekaně, takže díky pánečku, příště chci zas, třeba někdy do Příhraz?:-D

Díky za pozornost a vemte s sebou taky někdy svoje miláčky, jako to udělal můj páneček


S pozdravem Maglajzpytlík.

Fotky z cele té velikonoční srandy jsou tady

středa 8. dubna 2009

Hurá na píseček


Ve čtvrtek 2.4. jsme s Nervem a Jiřanem odstarotavali pískařskou sezónu. Informační ikonka na Hruboskalsko.cz ukazovala "Skály suché, lezení povoleno" a i když to bylo trochu podezřelé, že to rovnou takhle povolili bez vyjímky, nám to rozhodně nevadilo a tak nebránilo nic našemu výletu do Skaláčku. Jsme u Koupáku a hned první problém, hospoda zavřená a my si nemůžem dát startovní pivo, je to smutný,ale nedá se nic dělat. Ve skalách je parádní počasí, jen na vrškách trochu fouká, ale aspoň to ten písek pořádně vysuší. Dáváme 3 cesty, na Galeonu máme "Savanu"(aspoň jednu) a jdem spokojeně zpátky. Na Koupáku už je otevříno, a tak si může dát zaslouženého pifsona, krom Nerva, kterej řídí. Jedem dom, slovo dalo slovo a následující program je jasnej. Doma jen přebalit a zpátky do Ráje, na Vyskeř na Jiřanovu chatu, oslavíme narozky Nerva.
Ráno než se vzpamatujem, je skoro poledne a razíme směr Drábské světničky. Večer, samozřejmě pod vlivem, jsme dohodli, že jdem na Andělovu stěnu na Hlásku - VIIc z roku 41 přes 6kruhů. Ráno tomu asi nikdo nevěřil, ale co se dohodlo, to se musí splnit, a tak po rozlezení na nicmoc šestce jdem na věc. Vedro, že by se slušelo sedět někde u piva a já nalézám první metry týhle monstrózní stěny. Klíčové místo je hned u prvního kruhu- jedna ruka na žábu ve spáře a druhá drtí malinkaté lištičky, takhle pár kroků a už je obrovské madlo a za chvíli 2.kruh, nad ním trocha promejšlení a už sedím u 3.kroužku a dobírám kluky. Splavenej sem jak někde v červenci, do stěny pere a totální bezvětří, to je smaženice jak má bejt. Chvíli to trvá a jsme tu všici. Teď traverz přes celou údolku a zas dobírám. Pak už jen lehce přes dva kruhy a jsme nahoře. Parádní cesta a my toho máme tak akurát a jedem dom. Pátek večer se nese ve znamení regenerace a domácí pohody:)

Sobota pozdní odpoledne a my zas valíme do Skaláku, tentokráte je na netu již napsáno, že jsou skály mokré a lezení zakázáno. No jelikož už jsme byli ve čtvrtek a bylo to suchý a od tý doby jen pere, pečem na toto nařízení a už si to lezem na Sahaře. Tentokrát jsme se rozrostli o Pavla, s kterým jdem na Lebku na Nedodělanou VII, v pohodě ji nalejzá (jako první na písku letos) a ja si jí vychutnávám za ním. Kluci vedle trochu bitkujou s pořádně vypečenou pětkou SPO. Pak ještě na Skauta, všichni přeskok na Skautskou věž a hurá na píívooo. Teď mužem všichni, dnes tu spíme a tak se můžem zmáchat jak klokani. No ale jelikož jsme slušní hošíci, pijem s mírou, jen tak decánko a kolem 2 (asi-moc si to nepamatuju:-D) už ležíme v lese kousek za koupákem. Ráno se nechce,ale hecnem se. Hemenex a pivo k snídani a razíme. Ve sklách je naše rozhodnost na bodu mrazu, nakonec ještě dáváme dvě cesty a pádíme dom. Máme toho za ty 4dny docela dost, ale bylo to parádní, prostě poprvé je poprvé.

pátek 3. dubna 2009

Petrohrad . . . . . .ské lámání

Aktualizace: Fotky už jsou zde

Namožené "svaly"? a citlivá bříška prstů mi realisticky dokreslují mé vzpomínky na poslední dva dny, které se nesly, resp. měly nést ve znamení drsného boulderingu na drsné petrohradské žule. 2/3 našeho severského týmu jeli na Petráč zcela poprvé a netušíc co je tam čeká. Ovšem co nás tam opravdu čekalo, to ani zbylá 1/3, již trochu znalá místních poměrů nečekala a bylo to opravdu drsné a to nemám na mysli místní žulo-materiál.

Po menším zdržení v Práglu dorážíme před polednem na Petráč a jelikož vím prdlačky které z místních šutrů jsou nejlepší a nejlezenější, míříme do části Vyhlídková skála. Po chvilce tápání narážíme na známý kámen Nočník a hned se alespoň trochu orientujem. Sotva složíme bágly, Šampón s výrazem malého fakana v hračkářství, který musí mít každou hračku a ještě ani neví kterou dřív, pobíhá po okolních bouldrech a leze na co se dá. Vše by bylo v pořádku, až na neustálé okřikování mé osoby, ať se podívám do průvodce co že to lezl a za kolik, a co je to vedle a jen co jsem to zavřel, tak znova. Jo, ja vím svý, to se nesmí uspěchat a s větou "byste mě ani vysrat nenechali" si jdu užít pohody a výhledu na Petrohrad.
Na rozlez jdem na boulder Matterhorn, na který vede Plotna za 4+, takový jebečky a žádný nohy, tos neviděls! Fakt jsem se zapotil než jsem to vylezl, no to nám to začíná. Pak už se pomalu rozlézáme a stoupáme v klasifikaci víš a víš. Něco přelezem, něco ne a ještě si v tom zkurvíme prsty, tak to holt bejvá. Pavel se vždy upne na nějaký boulder a se zarputilostí pitbula zakouslého v lýtku utíkajícího cikána pokusuje a pokusuje, až po 30pokusech dojde trpělivost i jemu a s mými slovy "stálo ti to za to?" se přesunem k problému dalšímu.Tak se to opakuje už asi jen 3x a den se chýlý ke konci. Bříška prstů máme už za těch pár bouldrů pořádně rozjebaný a tak na to prej pro dnešek pečem. Mě svědomí nechce pustit pryč, protože jsem ještě vlastně nic nevylezl a to bych neměl klidný spánek.
Rychle čistím a prohlížím 7A boulder a pokusuju a pokusuju. Pauzy žádný, páč cítím pohledy ponasraných kluků, který už chtěli jít dávno do pr... a ja tu furt šaškuju. Po pár neuspěšných pokusech a mnoha výkřicích (skoro do tmy) nepublikovatelných nadávek ta "sviňka" boulder pouští a můžem jít spokojeně domu. Vlčí hlad zaháníme v příjemné picérii a jedem na místo přespání. Vedu nás na jisto na louku, kde bylo Padání 07,tam bychom neměli nikomu vadit. Šampik je řidič vskutku hravý a tak celou louku "přelítáme" a po menším závodu auto VS srnec se ocitáme hned u boulderů Ostrovy. Děláme ohýnek, popíjíme vínko, no a když už jsme u těch šutrů, tak si přece dáme trocha toho populárního night boulderingu. V přinalitém stavu je to fakt prča a je o zábavu postaráno


Rano se probudíme do luxusního počáska, které slibuje parádní..."ÁU"...dotek kteréhokoliv bříška prstu s čímkoliv, připomíná zabodávání malých jehliček, "Hmm, toho dnes zas vylezem". Nasnídáme, pobalíme a už jsou tu naši pražští kamarádi Léňa s Pájou, kteří ještě z nedaleké vesnice přibrali znalce místních šutrů - Martina. Valíme na hřeben, kde parádně pere sluníčko, rozlézáme se a zkoušíme prý legendrání 7A Sklápěčka- docela kotlík a tak nikdo není úspěšný. Jdeme dál a najednou se ocitnem v místě našeho včerejšího působení. Ukazuji "mé" 7A, a když už je to tak pěkně obílené, zkusí si to i dnešní hosté:) Po pár pokusech a přelezení ještě něčeho lehčího zavelí Matin, že jdem do části Josemit, že je tam parádní hájbólek za 6A, to po těch přiblblejch klíčovejch zvedech skoro z lehu zní dobře. Pavel si chce zkusit ještě jeden rozdělaný boulder a tak "pražskou trojku" posíláme napřed, že tam dorazíme. Pavlovi se daří téměř hned a má 6B v kapse. Šampon ještě blbne v jedný spárce, když v tom telefon, jen mi řiká "Ty vole, Martin si zlomil nohy, jdem tam". Čumim jak puk, trvá mi, než mi to docvakne, ale stejně se mi zdá že si asi nějak nerozuměli, že by si rovnou zlomil obě?. Každopádně je to asi pěkně v prdeli a něco se dít bude. Běžíme směr neznámo kam, vidim Vejce, jasně,tady to znám z minulýho Padání, je mi jasný, kde jsou hájbóly a míříme tam. Máme je, koukám na vyplašenou Lenku, pak na ležícího Martina, který suše povídá "nelekněte se", nejdřív na hlavu a pomalu sjíždím k nohám...A KURVA, tak to je horší, než jsem čekal. Obě dvě nohy, kousek nad kotníkem, vytočený skoro do pravýho úhle, na pravačce kouká ven kost, u levačky k tomu není daleko. Tak to jsem ještě neviděl a doufám, že už ani neuvidim. Martin je z nás všech nejvíc v klidu a dává nám instrukce, jak kdyby to bylo jen fingovaný na kurzu červenýho kříže. "Za chvíli to asi začne dost bolet, možná omdlim, tak davejte jen bacha, ať mi nezaskočí jazyk", Pája už běžel do vesnice naproti sanitce, že si ale dávaj na čas. Už tam nějako dobu tvrdnem a na Martinovi je vidět, že to pomalu ale jistě přichází k sobě a musí to bolet jak čert, občas zasyčí, ale jinak drží jak hrdina akčního filmu. Pája sice záchranáře potkal, ale nějak pozapoměl kudy vlastě z těch lesů přiběhl, a tak až po trocha bloudění a vyslání dalšího posla do údolí- Léni, přicházejí všichni na místo činu. Martin dostává nějakej "fet" do ruky, aby ho to oblblo, i tak si při zouvání lezeček musel zkusit svoje a už je na jakémsi nafukovací lehátku. Kousek ho snášíme na cestu, kde už čeká teréňák s korbou (sanita sem nevyjela), na kterém ho svážejí, pak na hřiště, a tam šup do vrtulníku a rychle do nemocnice.

Krásný den, nálada přesně opačná, všichni jsme ještě pořádně vykulený a moc se toho nenapovídá. Jet už domu a jen na to myslet? prd, jdem si ještě polízt něco lehčího, ať se trochu odreagujem. Nakonec si ještě v rámci možností docela dobře zalezem a po pátý to balíme, zastávka v picošce a jede se dom.

Do onoho okamžiku jsem si myslel, jak je tohle plazení po šutrech bezpečný sport, bohužel, tak asi jak všude, se může přihodit cokoli, Takže buďte opatrní!

A jak to viděl Pája se můžete dočíst na ZlobaStreamu

středa 1. dubna 2009

Na závody přes kopec

Nemohu si stěžovat na to, že bych se nějak nudil. Naopak poslední dny jsem měl poněkud nabité a to jen v dobrém slova smyslu. Lezení střídalo lezení, a až dnes je zasloužený rest, a tak alespoň v rychlosti a stručně mohu shrnout události posledních dní.

No Aprílový pohár v Lomnici...co bych k tomu tak mohl napsat?
Tradiční závod ČP v lezení na obtížnost, který se letos v Lomnici konal již po 15! A asi právě to, že to mám za barákem a je to ta tradice, mě přinutilo jít na tento závod taky a poměřit to své minimum sil a lezeckého umu s dalšími podobnými nadšenci.

Závodní cesty stavěl nejen liberečákům dobře známý Dalibor. Bohužel mnoho závodníků a i diváků z těchto "rout" zrovna nadšených nebylo a moc chvály na konto stavěče nepadlo. Ja bych tak kritický nebyl a bral bych to s té lepší stránky. Jak řekl Vítek Lachman "ale joo, dobrý, dolezli jsme si do půlky cesty, já jsem spokejenej, pěkně sem si zalezl." Takže vlastně můžem bejt rádi, že jsme se v těch dvou kvalifikačkách dostali +- ke stropu a že jsme si i trochu zalezli. Pravda, že morfo boulder u 3 expresky ve finálovce můžů, který vyřadil závodníky menšího vzrůstu -Havrdu a Malinu a další, těmto lidem asi moc radosti neudělal:) To samé v bleděmodrém se konalo ve finálovce žen, kdy zhruba také u 3.presky vypadlo 5 holek a to to nebyly žádný vořezávátka:) ....Takže vlastně,když to tak rekapituluji...voni ty závodníci maj možná pravdu, že se ty cesty moc nepovedly:-D


No ale co, atmosféra byla jako vždy v Lomnici parádní, pár známejch tam člověk taky potkal a pokecal, venku bylo stejně hnusně, takže vlastně...joo..gůůůt. Za rok zas;)

Fotky ze závodů hýýýýr
Výsledky: Muži Ženy