sobota 14. ledna 2012

Krkavka nedtradičně - TRADIČNĚ!

Tak jako už párkrát před tím, se zase na sobotu domlouváme s Nedorim na Krkavku. Jen tak na závěr hovoru prohazuju, že bychom mohli vzít i friendy a když zbude čas, mohli bychom se podívat na můj projekt, kterej mam vyhlídlej a mělo by to jít po vlastním jištění. V telefonu okamžitě slyším Nedoriho pookřání a nadšení pro věc, jak jde o tradiční lezení, na to on slyší.Ráno před Krkavkou máme sraz. Nedori je vybavenej, poloviční lana, friendy, vklíněnce a dokonce i skoby a kladivo. Původně jsem chtěl jít nejřív zalízt normálně do sportovního drytool sektoru, ale když vidim Nedoriho zklamaní, když mu řeknu, že tam pujdem možná až potom, tak přehodnocujeme harmonogram a jdeme rovnou na věc.
Vyhlídnul jsem to asi před rokem a stále jsem čekal, až budou aspoň trochu zimní podmínky, i když jsem věděl, že v tom led stejně nebude, ale aspoň pro tu atmosféru. Trochu sněhu je, dokonce i lehce přituhlo, tak není na co čekat.
Stojíme pod tím a čumíme a špekulujeme. Dobře, že máme poloviční lana, tohlecto támhle a tadyto tam, tam pak musý bejt tutový jištění a vršek nejištěnej. Tak zní předběžný plán výstupu. Naburácím do toho, ale rázem se mé tempo zpomaluje. Kdo zna skalky okolí Krkavky, musí mu být jasné, že i to co vypadá jako tutovej chyt, nebo hnízdo, obratem nemusí být nic a může to letět dolů. Proto všechno zkoušim několikrát, zda drží a postup je fakt pomalej. Navíc, přiznávám se bez mučení, práce s friendy a zakládání jištění není mojí nejsilnější stránkou. Prostě jsem překližkář, sportovní lezec a tohle jsem dělal jen párkrát.
Čas plyne a já v těch pár krocích, co jsem do teď udělal, visím už dost dlouho. Vždy trochu musim zdomácnět a špekulovat, kam co založit. Až dolezu na konec spárky, kde podle původního plánu mělo být tutový jištění, ale neni. Je tu pochybně vypadajici blok, tvořící hrot, obhodím ho smycí, dam do něj mikrofriend a vklíněnec. Vše na bloku,nebo spárkách kolem něj, když se vylomí, všechno to pujde s tím. Uf, už mně docházejí síly, hlavně ty psychický, zkouším, vracím se, hledám. Nakonec, cepínama asi metr pod horní hranou, nevydržím a couvám. Opatrně sedám do toho pochybného jištění a nechám se spustit. Následuje sprcha nadávek, ať se to z toho těla trochu vyplaví. Už tam nechci, seru na to, bál jsem se, jsou to sračky lámavý, ne!
Nedori si to jde zkusit s horním aspoň do toho místa, kde je poslední jištění, taky tomu všemu moc nevěří a jde dolu.
Zatim mně otrnulo, je to škoda, projekt by měl zůstat projektem i dál? Ne, jdu to ještě jednou zkusit, nechávám si lana v posleních jištěních a znova nastupuju. Tam co před tím se dostanu relativně rychle, ale co teď? Znova šátrám pátrám, vydroluju několik kamenů dólu, lítá to kolem Nedoryho. Až...najednou najdu dobrou trhlinu pro hrot, drží dost, jen jde o to, zda drží i ten blok, který tam páčím, a to je ten neustálý boj s místním materiálem. Vydrží či nevydží? Psychika už zas jede na plný obrátky. Výlez pěkně nahovno, nakonec tam něco nacházím, překuluju se přes hranu a po odrněných šikmých policích se šinu k vršku. Jsem u keře, obvazuju a dolu.
Mně i Nedorimu je hnedle líp, i on si to se mnou užil, ani nedutal a stejně jako já doufal, že to dobře dopadne. Dopadlo. Díky.



Tak tak nějak to vidím já. Může do toho přijít kdokoliv z vás a říct, co ten vůl blbnul, ale pro mě to dnes byl zážitek dost intenzivní a takovej jsem měl pocit a o těch pocitech to právě je.
Takže zájemci..."SKOTSKÁ BEZ LEDU" třeba M7, E3-4...čeká na první opakování!

Já vím, z fotek to vypadá jako děsnej kvak a asi i je, ale o tom to právě je;)

čtvrtek 12. ledna 2012

Ice climbing festival Kandersteg 2012…

…tak nějak se ta akce jmenuje a také článek od Libora na všech lezeckých stránkách, nebojte, to samé to nebude, zkusim to vzít z mého pohledu.

Tenhle vejlet se začal plánovat někdy v prosinci a jelikož jsem o Kanderstegu už něco slyšel, chtěl sem tam jet, ani né tak kvůli těm závodům, ale hlavně tomu okolo, co tam je, teda přesněji tomu, co by tam mělo být – hafo ledů všech možných obtížností, mixové cesty a známá sportovní mixová oblast Ueschinen (to je přesně ta, ve které bylo točené první cepínové video, které jsem kdy viděl a co mě tak nadchlo). Dokonce jsem oželel i to, že odjedu o 4dny dřív, než mi Nikča zmizne na měsíc a půl pryč. Teď jsem já ten, který zdrhá.
Jeli jsme ve středu kolem 10večer, 6lidí v Tranzitu, na noc jsem ukořistil celou zadní sedačku, takže jsem se i docela vyspal. Prej byla cesta hrozná, já nevím, spal jsem. Na místo jsme přijeli poměrně pozdě a než jsme se ubytovali ve skautské ubytovně, bylo poledne. Rozhodně mám v plánu jít lízt. Bohužel už cestou jsme tušili, že to s ledem bude na štíru a taky že jo. Není. Od toho jsou drytoolové oblasti, bereme hodně hrubý plánek a vyrážíme směr Ueschinen. Já, Petr a Maja s Jožem, Hrozovci toho maj po cestě dost a tak se válej.
Čekal jsem že to bude blíž, dvouhodinové hledání, bloudění, brodění sněhem, do toho padaj mokrý sračky a ještě fouká. Když už jsme to chtěli vzdát, tak jsme to našli. Je poměrně dost hodin a tak stíháme zkusit 2cesty a už se smráká a musíme domu. Dal jsem si M8+ a podařilo se i M9+ OS. Většinou je tu klasa poměrně tvrdá,ale spíš to dělá nezvyk na místní skálu a občas nějakej led. Dolu scházíme po tmě a totálně prochcaný, v Kanderstegu leje jako z konve.
V pátek ráno není počasí o moc lepší, jen se trochu ochladilo, chumelí a fouká. Vyrážíme opět nahoru. Už i s Liborem a Luckou. V oblasti je fakt kosa, dělá to hlavně ten vítr. Při lezení mrznou prsty až hrůza a pak ta bolest, když to rozmrzá…. Lucka zkusí cestu a jde dolů. My se tak nějak snažíme,ale víc jak 3 cesty taky nedáme. Dávám si M8 na rozlez, pak zkoušim M9/10, ale to bylo poměrně přísný, takže sedánek a na závěr parádní M8/9 s poměrně dost rudlováním v ledu, přelézáním do visících rampouchů, pěkný. Dolů zase za tmy.Sobota je závodní den, informace nemáme žádný. Nakonec se z toho vyklube závod na rychlost. Ve skále navrtaný díry jako do pr… a musí se valit co to dá. Docela mi to sedí a tak se prokoušu do 16-ti členného semifinále, tam postoupí i Petr Adámek. Semifinále se taky poměrně zadaří a tak jsem mezi 8-mi nejlepšíma. Petr skončil 9., první nepostupující. Lucka též postoupila mezi 8 nejlepších bab, ze 7.fleka, už od pohledu nevypadala zdravě, je jí zle a je ráda, že to vylezla.Máme skoro 5hodin čas, před večerním finále. Jsem naspeedovanej šlehama, gelama, energy trinkama a klepu se z toho jak přešlechtěnej ratlik. Jdu si lehnout a trochu to sklidnit.
Na finále neproběhly nijak velké změny, holky mají upravenou naší kvalifikaci a my vlastně taky, jen nám zastříkali půlku děr, takže jsou tam doost nátahy. Nahoře pak čeká převislá kláda s visícíma dřevěnejma „rampuchama“. Už to, že jsem se dostal mezi 8 nejlepších mě děsí, Jack Muller, Albert Leichtfried, Patrik Aufdenblatten a i velký mistr, drytoolový guru Markuuus Bendlééér. Na cestu je časový limit 2minuty, kdo to nestihne, končí.
Muj výkon, no co k tomu říct. Rozhodně tam bylo hafo chyb, jsem zbrklej a pak to tak dopada. Překřížené cepíny přes sebe atd… Ale i tak si nemohu stěžovat, krásná 4.místo z toho bylo. Lucka nakonec urvala bednu, 3.místo taky bere.
Pak už jen pivko na afterparty a alou na kutě.
Ráno není počasí nic moc, odvoláváme návštěvu drytoolové oblasti o vesnici níž a rovnou razíme domů.

Tak a to byl náš první výlet do Kanderstegu, snad někdy příště zas, až tam budou nějaké ledy.