pátek 16. listopadu 2012

Střídání sezón

Někdo s přicházejícím podzimem ladí formu, těší se až klesnou teploty a konečně bude to správné tření a bude moct zbombit vytyčené cíle sezóny. Jiný zas netrpělivě brousí hroty svých zbraní a každé ráno sleduje aktuální teploty v horách, jestli už tam mrzne a jestli už by tam mohl pomalu natýkat nějaký ten led.

A já? Já spadám do obou kategorií a není to vůbec lehké rozhodování. Bohužel sezónní projekty jsou stále projekty a teploty jdou pomalu dolu, což mi připomíná, že už bych se pomalu měl pověsit na cepíny, abych, až se zima zeptá, měl co odpovědět.

Léto na Krkavce nebylo zlé, trávil jsem tam poměrně dost času a jelikož těch cest tam není zas tak moc, tak jsem za chvíli znal většinu pro mě reálných kroků. A tak jsem postupně odškrtával. Nejprve rest z minulého roku Krkavčí matka 8a, potom Malá postupka 8a, trochu více práce mi dal Svatý otec 8a. Co dál? Dál jsem si dal vysoký cíl Mam jedu ruku dlouhou 8a+ …a to je ta cesta, která stále ne a ne ke konci letní sezóny padnout. Vždy padám ve vrchním bouldru, už je to jen v palici. Už jsem se pomalu srovnal s tím, že to letos nepadne a rozhodl jsem se věnovat tréninku na zimu, kroužení na bouldrovce s cepínama sice není úplně zábava, ale je to potřeba.
Na Krkavce je pořád sucho a i když už jsem tu jednou s cepínama lezl, rukama to jde pořád a podmínky jsou parádní. Zéďa mě tedy 13.10. ještě vytahuje do našeho chrámu. Klasický rozlez 7a a pak? Pak prej rovnou do mého projektu. Proč ne, spadl jsem tam už asi 30x tak proč bych si nepopadal i dneska. Dolezu pod vrchní bouldřík, jako už po každé, naučené kroky, jeden po druhém..až do dlouhé šáhu levačkou. Soustředění, plác a já to držím! Cože? Najednou skoro nevím co dělat. Hlava už s tím ani nepočítá, ví, že tady je vždy let dolu. Rychle přesvědčit sám sebe, že je to pravda a že tohle už se nepouští. Rychle 2 tempa do dobrýho chytu. Tady pořádně sklepnout a hlavně rozdejchat ten šok, že jsem fakt tady a že už zbejvá „jen“ dolízt asi 15metrů lehčím terénem. Vůbec se mi nechce dál, abych to náhodou nepodělal. Naštěstí se nic takového nestalo a mé první 8a+ bylo v kapse. Nutno říct, že nebýt to na Krkavce, tak bych to nikdy nepřelezl a padlo v tom pokusů, že ani do tolika neumím počítat, ale co..je to tam!
Kitaróni
Který projekt ale opravdu letos nepadl byla pískovcová desítečka Kitaróni na Drábkách. Cesta, která se po prolezení zdála být pouhou otázkou pár pokusů…no, byl jsem tam asi 3x a pokusů vystřílel víc než 8, možná 10 a stále nic. Na písku se bohužel podzim podepisuje víc a s nižšími teplotami přichází i vlhkost a mokro a prostě to nejde. Takže tahle cesta počká do příštího roku. Kromě zážitků z téhle cesty mám i pár parádních fotek od Aliho, který tam s námi jednou byl. Díky.
Kitaróni Xa
Tak už se můžu plně věnovat jen a jen cepínům. Od začátku října už se pilně připravuju na motyčkovou sezónu a myslím, že by to mohlo být zas o něco lepší než minulý rok. Ale to se pozná až na ostro…na závodech, nebo na nějaký drytoolový dardě. Uvidíme.

S přicházející zimou bych sem rád zas občas něco napsal, protože se doufám něco bude dít, tak moji milí 2 čtenáři tohoto blogu, zůstaňte v pozoru!