čtvrtek 26. dubna 2012

Law and Order M13(+)


Jelikož se ke konci sezony docela dařilo, bylo by škoda toho nezkusit využít. Chtěl jsem jet na něco těžkýko, možností zas tak nebylo. Buď Dryland - zkusit Game Over, nebo Encore, anebo....Diebsöfen a zde samozřejmě co jiného než Law and Order. No a jelikož je do Diebsöfenu lepší přístup a v Lawu už jsem byl jednou nalezlej na podzim, tak to vyhrál právě on. Zbývalo už jen sehnat parťáka, což taky není úplně jednoduché. Když vyřadíte zbytek našich aktivních drytoolistů, kteří nemohli - Lucka a Petr Adámek, tak vám pak jedině zbývá obrátit se na kamarády do nepohody, kteří jsou pro každou špatnost.
A tak si to 9.března s Nervem valíme směr St.Johann, tradiční bivakplatz u McDonalds a pohodová noc v lůžkové Oktávce.
Přístup do oblasti trvá trochu déle, sníh, ač jsem myslel, ze bude umrzlej, se boří a jde to ztuha. Je to tu jiné, než znám z předchozích návštěv, sníh je natlačen až do půlky místních nejlehčích cest za M7 a horní jeskyňka je zahrnutá téměř celá. 
Daly by se vybírat erární presky, které jsou normálně v 4-5m. Ale my jdem na něco jiného, do spodního megadachu, kterým se vlní můj cíl.

Okolo 40m lezení, z toho patnáct stropem poměrně nízko nad zemí, kde vypadnout při cvakaní znamená ustlat si mezi šutry. Linie, kterou poprvné přelezl sám velký Markus Bendler a kterou se podařilo minulý rok přelézt Lucce Hrozové, jakožto druhé holce.
Dal jsem si prolejzací pokus, zapamatovat kroky, zjistit chyty, zkusit přetahování po první stropové pasáži.Chvíle zkoušení, sezení a hledání a snad si to trochu pamatuji.

Stáhnout lano, okolo 40minut přestávka a jdu na to. Už při prvních metrech se necítí vůbec dobře, příjde mi, že mi dost natejká a to s vidinou toho co mam před sebou není vůbec dobrý. V místě kde se přetahuje lano už mám slušně nateklo, naštěstí následuje docela dobrý odpočinek se zaklíněnou patou, kde se mi podaří slušně sklepat, rozdejchat to a jdu dál. Nejnapínavější byl výlez ze stropu, nad kterám následuje už jen asi 15m téměř kolmého lezení.  
Do expresky na konci tohoto převisu je to poměrně větší odběh od poslední, cca 4m?, jenže už mi docházejí síly a cvaknout jí v ideální mement nemůžu, otevíraj se mi ruce a tak dlouho nevydržim. Lezu ještě dva kroky dál a pak ji cvakám někde u stehen. Převalím se do kolmého, kde se daří opět pěkně sklepat a dobře zkrokovaný vršek už prostě nepustím. Paráda, podařilo se mi to, podle ideálního scénáře, na 3.pokus celkově- jeden na podzim seznamovací, jeden dnes krokovací a zkoušecí a prvím ostrým je to doma. 
Nerv vytahuje lahvinku vína, o které jsem nevěděl, že ji sem táhnul (pak se neměl tak bořit tim sněhem). Na tu únavu a energydrinky, gely, creatiny když si dáte půl flaši vína, tak je to celé ještě zábavnější a veselejší.
Večer se moc zapíjení nekoná, jelikož jsme tak mrtví, že usínáme jak mimča. 
Ve dvou lidech se blbě fotí, takže na fotky mě musela jistit kláda.
Takt o už byl opravdu poslední vejlet s cepínama, které odkládám k letnímu spánku a doufejme, že až je zas na podzim vezmu, že mě to zas bude bavit.

Míra

středa 18. dubna 2012

Mutant M12, Krkavka

Jelikož Krkavka není zas tak velká, jak se na první pohled může zdát a člověk má potřebu pořád zkoušet nějaké další blbosti a hledat nové obtíže, tak jsem si řikal, že musim zkusit Mutanta!
Jedná se o propojení několika cest, kdy se naberou hlavně lezecké metry + vyzobou ta nejtěžší místa a když se dá všechno tohle dohromoady, tak to může hodit i pěknejch mixovo-drajtoolovejch M12.
Propojení a i název měl v hlavě Luba Mázl už někdy před 2-3 rokama? Mam dojem, že to bohužel nikdy kloudně nezkusil a teď poslední dvě zimy se ani cepínům moc nevěnoval. Dřív jsem se to ani neodvažoval zkusit, až letos, říkal jsem si, že by to mohlo jít. A šlo a 4.března se Mutant dočkal prvního volnopřelezu.
Takhle nějak to tam vypadá


středa 11. dubna 2012

Illuminati M11+, WI6, 165m

Už je to nějaký ten pátek zpět, co jsem se přichomýtl k přelezu poměrně známé vícedélkové mixové cesty Illuminaty. Cestu asi netřeba extra představovat, ale jen tak pro připomenutí.

Cesta leží v Italském údolí Langental, kde jí jako první navrtal a v kuse přelezl Albert Leichtfried v roce 2006. Obtížnost M11+/WI6+, délka okolo 165m.

Tuto zimu byly v cestě parádní podmínky a tak se zde během pár týdnů vystřídalo mnoho zájemců o tuhletu krasavici. Ve dnech 19. a 20. února jsme se pod ní ocitli i my. Já, Lucka Hrozová, Palo Rajčan místní znalec a podpora našeho týmu Libor Rebel Hroza. Akce Illuminati se zorganizovala poměrně rychle, věděli jsme, že jsou ideální podmínky, byli jsme nedalo v Rakousku na závodech, měli jsme sjednaného znalce této cesty Pala Rajčana a tak jsme se na to prostě jeli podívat.

A vůbec, nebudu se o tom moc rozepisovat, vše již bylo dávno napsáno, tady na HoryInfo a taky v rozhovoru na Lezci. Takže se pokusím trochu zapátrat v paměti, jestli najdu něco, co ještě nebylo řečeno. Prostě najít nějakou tu zajímavost.

- cesta vypadá kratší. Když jsme ji zahlédli prvně, nevypadalo to na takovou délku, slušně to zkresluje.

- ač se to z fotek nezdálo a nezdá, první dvě délky jsou fakt hooodně převislé, člověk to při lezení značně pociťuje.

- materiál je hodně lámavý a sypavý vápenec. Ačkoli jsou chyty v cestě poměrně velké, nikdy nevíte, jestli nevytrhnete celý kus chytu.

- Cestu je vhodné lézt, když do ní nepere sluníčko, to pak dělá horní led nestabilním a nebezpečným.

- K hornímu ledu se dá dolézt z boku pomocí ocelových lan a řetězů. Ty tam údajně byly nataženy právě kvůli tomu ledu, aby se dal vylézt. Nikdo asi nepočítal s tím, že by se to mohlo dát přelézt odspoda i s převisem.

- Pár metrů od Illuminati vede další vynýtovaná cesta, charakterově dosti podobná. Prý Illuminati Albert Leichtfried někomu vyfoukl a tak ten dotyčný si navrtal jinou cestu o pár metrů vedle. Obtíže se prý pohybují taky dost vysoko,ale ne tak jako u Illuminati.

- V Illuminati nepotřebujete na první dvě délky ani expresku, všude jsou erární, ač někdy dosti pochybné.

- Cesta leží v krásném údolí, v jejím okolí je mnoho ledů. Přístup je kolem 1,5 – 2 hodin. Do poměrně slušného krpálu.

- S horního ledového rampouchu neustále teče voda. Palo Rajčan tvrdil, že i při -15 stupních stále teče. Dopadá asi 30m od paty stěny.

- Pod poslední délkou – 50m ledem za WI6+ je velká police, kam se dá dojít právě po těch řetězech.

- Na konci cesty by měly být údajně dva štandy, jeden o pár metrů níž. Lucka nemohla v šeru najít ani jeden, nakonec šle ke stromu, kolem kterého byly smyce,takže horní štand je asi tento strom. Poctivých 55m lezení v ledu!

- Nám se to celé časově dosti protáhlo a fakt nás to unavilo. Dolézání za tmy atd..však víte.

Tak, to jen tak pár bodů,na co jsem si v rychlosti vzpomněl. Hoj