Jak Míra k repre přišel a do světa se vydal

Drytooling je prej divnej sport...sápat se po skále s těma motykama, fuj, kdo to kdy viděl. Jenže ty divný sporty jsou i k něčemu dobrý. Když jste průměrnej lezec a přemejšlíte, v čem že by jste jako mohli bejt dobrý, tak pomalu odškrtáváte ty normální odvětví, v kterejch už je spousta borců a prosadit se tam je prostě těžký, až se dostanete na drytooling. No vida jak je to krásnej sport. Když k tomu vezmu ještě to, že mám nejlepší oblast v ČR na tohle blbnutí za barákem, vychází z toho logickej výsledek. To je můj sport! No a jelikož drájtůlistů je u nás poskrovnu, těch co by se jeli podívat na nějaký závody ještě míň, a těch který by kvuli těm zavodům obětovali volnej čas a hlavně dost peněz....tak ty spočítáte na prstech jedý ruky dooost nešikovnýho truhláře. A z toho vychází další logický výsledek...dostal jsem se do repre. Sláva veliká a jak já říkám, to už je těžší dostat se do repre v cvrnkání kuliček.
Když už jsem se teda probil až tak vysoko, tak zkusim i nějakej ten závod, ten svěťák.
První svěťák byl až v dalekém Rusku a tak pro mě prvním reálným výletem je italské Vall Daone. Jedu sem s Hrozovejma, Luckou- medailovou nadějí a Liborem- jejím otcem, trenérem, vývojářem cepínů a kdoví čím vším ještě v jedné osobě. Cesta celkem uteče a my přijíždíme do hotýlku, který stojí asi 50m od dějiště, nebo spíše bojiště. Obrovská konstrukce z dřeva a ledu. Když jsem si prohlížel fotky týhle stěny doma, už se mi dělalo trochu zle, když ji vidim naživo, je to ještě horší! bojim!

Večerní slavnostní zahájení, nějaká véča a alou na kutě. Ráno už v půl9 mě zavíraj do izolace, koukám na startovku a...paráda, jdu poslední. Jsme rozdělený do dvou skupin, každá po dvacetitřech kusech. Lezou se dvě cesty, každá skupina jen jednu. Kluci slovenský lezou jinou cestu než já, tak si při prohlídce trati s nikym moc nepokecám. občas "What do you think about this hold?" "Yes, I think that is very bad, shit", tak hlavně, že jsem se shodli. Izolace, to je dlouhý čekání, okukování...´jo tak tamhleto je ten Bendler, nojo, hroty ma vostrý, to ja je radši nebrousil, by se dřív opotřebovaly a za chvíli bych mohl kupovat nový a to je spousta peněz, budou držet i tak.´ Jdu na věc.

Nástup a několik kroků po převislý desce s chytama. Je tam nátah do spoďáku jak prase, člověk je vyklepanej, bejčí, síly ubejvaj ale jdu a rubu. Pasáž po chytech je za mnou. Následuje asi 3m stropu v ledu s vyvrtanejma dírama. Jelikož vím, že sil neni moc, dělám dlouhej nátah, abych udělal co nejmíň "šuk", jenže mě nějak netrklo, že když mam cepín v ledový díře až po hlavu, že na tu nataženou ruku nepujde moc vytáhnout. A tak se tam houpu a snažim se ho vytáhnout...asi na 4 pokus to vychází, ale ja už mám nateklo jak malej kluk. Dolezu na hranu stropu, kde se to zas láme do převislý desky s chytama, jenže se tam tak na ty hraně nějak houpu a uz není sil cvaknout a ručičky se otvíraj až se otevřou. Tak a to je celý. Hmm,to sem si moc nezalezl. Sem nasranej, dost! Je z toho 17. flek ve skupině, 33. pak celkově. Malá procházka na uklidněnou a večer jdu zkusit rychlost. Nikdy jsem to nezkoušel, bude to prdel. Od Slováků si pujčuju speciální háčky na to určené a vertikálním "během" soupeřím s časem. Sčítají se časy s dvou cest, spadneš=končíš. Dost lidí tak skončilo a ja jsem v semifinále. Úspěch. Dveře finále mi už zůstali zavřeny a tak konečné 11.místo v rychlosti je gut a trochu mi to zlepšilo náladu. Druhý den už jsem jen za diváka a fotografa finalistů. Však je co fotit i komu fandit, Lucka je dle očekávání ve finále. Nekonec krásný 3.místo a můžeme spokojeně domů.
Utečou sotva tři dny od příjezdu z Itálie a já už zas vyrážím směr další závody. Tentokráte Švýcarsko- Saas Fee! Stejná posádka rozrostlá o čtvrtého člena Lukáše Pálku, brněnská naděje. Ceste je kurva dlouhá..skoro 15hodin a to i díky názorům jako "GPSka je pro sraby a používat mapu je nesportovní". Saas Fee je krásné horské městečko, kam se ani autem nemůže, to se nechává v mísních několikapatrových garážích...a zde je i dění závodu. Na tenhle závod jsem se těšil, už kvůli té podívané. Tu stěnu v garážích znám spoustu let z fotek a teď jsem tu osobně, paráda. Tentokrát se můžu trochu vyspat, ráno jdou holky, kluci až kolem poledne. Zas už jsem v izolaci. Je tu dost narváno a o to víc zvučných a známých jmen. Borci, na který jsem před léty koukal na DVDčku od BlackDiamondu s otevřenou hubou a nechápavě kroutil hlavou...bráchové Anthamatenovi, Jack Müller...teď tu jsou těsně vedle mě. Je nás tu zavřenejch 60, zase dvě skupiny, zas každa svojí cestu.

kolega Bendler ve finále:)

S Lukášem i Slovákama jdeme jednu. Jde se na prohlídku, nahltat co nejvíc informací o cestě, já se v tom stejně moc nevyznám a nezapamatuju si skoro nic. Začátek led, pak se dostat na ledovej kvádr, stěnka s hnusnejma, extra hnusnejma kamenama, led s dírama, traverz po horizonátlím ledovým kvádru, zas kus šutrů....atd atd. Chvilka v izolaci a jdu na řadu. Začáteční led pohoda, vyhoupnout se na ledovej kvádr mi taky docela jde, páč jsem kluk dlouhej a pěkně si narychtuju spoďáček. Technická pasáž po šutrech, který jsou fakt mizerný. asi 4 kameny to jsou. Hnus střídá hnus a o to víc jsem překvapen, když to nějak přejdu bez jediného ustřelení. Vyklepávání v ledových dírách a jde se na šuky do ledového kvádru. Jedna-cvaknu, pak se trochu zamotam mačkou do lana. Další šuka, chci cvaknout, bolí ruka, přehodim nohu na druhou ruku,ale než stihnu posklepnout pravačku,nateče levačka a tak furt dokola a prostě krok dal už nejsem schopen udělat. Odporoučim se k zemi. Prvni pocity nic moc, přijde Libor a řiká, že super, že spousta borců popadalo už na těch hnusnejch kamenech. No když to řiká, tak jsem vlastně docela spokojenej. Měl pravdu, i některá ta zvučná jména skončila pode mnou. Takže vlastně dobrý. 29. flek celkově. Večer ještě rychlost, to už taková sláva není, jsem pomalej, asi lezu moc na jistotu? Končim na prvním nepostupovým místě do finále, na 19. Další den už jen klasický program. Fotim jak divej, lezu po celý konstrukci a fotim a fandim a tak furt dokola. Podívaná parádní, jsou to borci, ty co to uměj. Jsou silný jak prasata a dívá se na to hezky, holt budu ještě muset asi trochu papat a cvičit...možná jednou...? :-)

-ještě více fotek bude,až je z Libora dostanu:)-