Skály, lezení, kamarádi...

...to je to co mi chybělo. To co mi chybělo, když jsem se po práci snažil smolit diplomku, když jsem seděl doma na zadku a tupě zíral do počítače, když jsem po odevzdaní diplomky čuměl do otázek na státnice a říkal si, že se to stejně nikdy nemůže povézt. Světe div se...povedlo!

Konečně se občas dostanu na skály a i když mi to jde jak psovi pastva, užívám si radost z pohybu, z čerstvého vzduchu promíchaného s mrakem magnézia, z kamarádů....z toho všeho, co k lezení patří.

Čerstvý vzduch, ten mi chyběl.

Koberovák, to je ten masiv, na který Ríša Müller prej udělal pěkný dvě cesty a na kterým sem ještě nebyl. Šampon tam trápí mladýho Máru, kterej má pěkně nakroklou cestu "Psí čumák" IXb, kluci mi raděj parádní program a tak si ji flešnu, díky jim. Vedlejší "Zelená moc nebere" VIIIb mi uplně lehká nepřijde a tak úspěšný v ní už nejsem.

Mára v Psím čumáku IXb

Následuje přesun na Zbiroh, sedíme U Vraždy na pivku, když jede okolo Samešák, dáme se dokupy a jdem se pokusit dodělat starší projekt, co máme se Šamponem rozdělanej, bórek poměrně vysoko zavtanej. Jedná se o morfo záležitost, kde jsou hodně dlouhý kroky, tak akorát na mě, ty menší do toho pak musej dát trochu dynamiky. Samešák se pokouší nastoupit jako první, jelikože je dopad ve svahu, radši ho chytám. Míra si odskakuje, je celej rozevlátej, bojim se aby nehodil záda ze svahu, chytam...schytáme jebu do hlavy, přesně do obočí, ještě přesněji samešákovým loktem do obočí....krev chčije, to nam to pěkně začíná.

Vzpomínka na Samešáka

Stojí to pár pokusů, než se vubec dostaneme k tomu, kde jsme před dvouma rokama skončili, ale povedlo se. Chvíli debata o tom, kde by měl být kruh a už se tluče. Z dálky se žene bouřka a tak sotva Míra dotemuje kruh olovem, začínají padat první kapky. Rychle sbalit cajk a celý promočený spěcháme k autu. Projekt - masakr!

Tak to byl jeden z obyčených dnů, kde se toho zas tak moc nevylezlo, ale kdy sem prostě byl ve skalách a užíval si to....a to i s tržnou ránou nad okem:)