A já? Já spadám do obou kategorií a není to vůbec lehké
rozhodování. Bohužel sezónní projekty jsou stále projekty a teploty jdou pomalu
dolu, což mi připomíná, že už bych se pomalu měl pověsit na cepíny, abych, až
se zima zeptá, měl co odpovědět.
Léto na Krkavce nebylo zlé, trávil jsem tam poměrně dost
času a jelikož těch cest tam není zas tak moc, tak jsem za chvíli znal většinu
pro mě reálných kroků. A tak jsem postupně odškrtával. Nejprve rest
z minulého roku Krkavčí matka 8a, potom Malá postupka 8a, trochu více
práce mi dal Svatý otec 8a. Co dál? Dál jsem si dal vysoký cíl Mam jedu ruku
dlouhou 8a+ …a to je ta cesta, která stále ne a ne ke konci letní sezóny
padnout. Vždy padám ve vrchním bouldru, už je to jen v palici. Už jsem se
pomalu srovnal s tím, že to letos nepadne a rozhodl jsem se věnovat
tréninku na zimu, kroužení na bouldrovce s cepínama sice není úplně
zábava, ale je to potřeba.
Na Krkavce je pořád sucho a i když už jsem tu jednou
s cepínama lezl, rukama to jde pořád a podmínky jsou parádní. Zéďa mě tedy
13.10. ještě vytahuje do našeho chrámu. Klasický rozlez 7a a pak? Pak prej rovnou do mého
projektu. Proč ne, spadl jsem tam už asi 30x tak proč bych si nepopadal i
dneska. Dolezu pod vrchní bouldřík, jako už po každé, naučené kroky, jeden po
druhém..až do dlouhé šáhu levačkou. Soustředění, plác a já to držím! Cože?
Najednou skoro nevím co dělat. Hlava už s tím ani nepočítá, ví, že tady je
vždy let dolu. Rychle přesvědčit sám sebe, že je to pravda a že tohle už se
nepouští. Rychle 2 tempa do dobrýho chytu. Tady pořádně sklepnout a hlavně
rozdejchat ten šok, že jsem fakt tady a že už zbejvá „jen“ dolízt asi 15metrů
lehčím terénem. Vůbec se mi nechce dál, abych to náhodou nepodělal. Naštěstí se
nic takového nestalo a mé první 8a+ bylo v kapse. Nutno říct, že nebýt to
na Krkavce, tak bych to nikdy nepřelezl a padlo v tom pokusů, že ani do
tolika neumím počítat, ale co..je to tam!
 |
| Kitaróni |
Který projekt ale opravdu letos nepadl byla pískovcová
desítečka Kitaróni na Drábkách. Cesta, která se po prolezení zdála být pouhou
otázkou pár pokusů…no, byl jsem tam asi 3x a pokusů vystřílel víc než 8, možná 10 a stále nic. Na písku se
bohužel podzim podepisuje víc a s nižšími teplotami přichází i vlhkost a
mokro a prostě to nejde. Takže tahle cesta počká do příštího roku. Kromě
zážitků z téhle cesty mám i pár parádních fotek od Aliho, který tam
s námi jednou byl. Díky.
 |
| Kitaróni Xa |
Tak už se můžu plně věnovat jen a jen cepínům. Od začátku
října už se pilně připravuju na motyčkovou sezónu a myslím, že by to mohlo být
zas o něco lepší než minulý rok. Ale to se pozná až na ostro…na závodech, nebo
na nějaký drytoolový dardě. Uvidíme.
S přicházející zimou bych sem rád zas občas něco
napsal, protože se doufám něco bude dít, tak moji milí 2 čtenáři tohoto blogu,
zůstaňte v pozoru!
