Ve středu večer jsem se rozhodl, že čtvrteční dopoledne bude patřit pěkné vyjížďce na kole. Jelikož mi docházej nápady, kam jezdit, připravená a značená trasa Krkonošského maratonu se zdá býti pěkně naplánovaným výletem. Letos jsem na kole asi po čtvrté, nojo, žádný zázrak, a tak vybírám trasu 53km, na kterou se napojuji ve Veselé.
já se snažil o tu červenou trasuPadesáttři kilásků se zdá být vzádlenost tak akorát, řikám si, že se budu šetřit, ale znáte to, přijdeou úseky v lese, terén, člověk se dostane do svého živlu a jede a rube a uplně zapomene, co ho ještě čeká. To že bude asi dost bahna, to se dalo čekat, za chvíli jsem jak hovado, ale ten dobrej pocit. Je to fakt paráda, i když do těch kopců to nejde, tak jak by člověk chtěl.
Prvních asi 20-25km příjemně uteče, pak se dostanu za Železnici, kde trchu bloudím, ale pak, pak to začne, docela se to tu motá, furt v lese, nahoru dolu a ja toho začínám mít plný kecky. Tempo zběsilého bajkera se mění na tempo 80-ti leté důchodkyně jedoucí z nákupu. No co, zvolním, ale už moc zvolnit nejde. V dáli je slyšet bouřka, tak to mi chybělo. Motá se to tu kolem silnic, kdykoliv by šlo se na to vysrat a vzít to nejkratší cestou domů, ale přece nebudu sračka. Úseky v lese plné kořenů mi už tak zábavné, jako na začátku nepřipadají. To je fakt porod. Bouřka se blíží rychleji, než se já stačím přibližovat svému nejkrutějšímu místu na cestě- Táboru.
Furt myslím na to, že bych se na Tábor mohl krásně vysrat a jet rovnou domu, než příjde do hromobití, stejně to bude jen utrpení. Ne. Pojedu podle plánu, který ale v zápětí po pohledu do mapy měním. Tvůrci týhle parádní trasy chtěj závodníky pořádně vytrápit a tak se sjíždí ještě kus na Lomnici, tam až pak na Tábor, ale v půlce se uhne a objede se celej dokola a pak až nahoru, tak na to nemám. Já to vezmu rovnou nahoru křížovou cestou, v mo-mentálním stavu jak jinak, než tlačmo. Křeče, křečéé, auauau..a už se válím v louce a snažím se protahovat všechny části nohou, kam mě ty křeče berou- a že jich neni málo. Jsem na Táboře, hurá..a ted už mě čeká jen né moc kopcovitý terén nad Lomnicí a jsem ve Veselý a je hotovo. Jdu si dát odměnu do restaurace pod rozhlednou- kofolu nemaj, tak aspoň kolu. Než ji dozunknu, venku leje jak z konve, kuva, tak jsem to nestihl. Chvíli se schovávám,ale pak vyhodnocuji, že bych tu taky mohl tvrdnout ještě 2hodiny a jelikož mi je hrozná kosa, volim variantu ústupu- domu co nejkratší cestou. Už jen po silnicích rychle rychle dom. Domu dojíždim totálně na sračky a jsem rád, že vylezu schody do baráku. Jojo, tahle to vypadá, když někdo nic nedělá a pak si udělá takovejhle vejlet. Už se těšim na další:)
Prvních asi 20-25km příjemně uteče, pak se dostanu za Železnici, kde trchu bloudím, ale pak, pak to začne, docela se to tu motá, furt v lese, nahoru dolu a ja toho začínám mít plný kecky. Tempo zběsilého bajkera se mění na tempo 80-ti leté důchodkyně jedoucí z nákupu. No co, zvolním, ale už moc zvolnit nejde. V dáli je slyšet bouřka, tak to mi chybělo. Motá se to tu kolem silnic, kdykoliv by šlo se na to vysrat a vzít to nejkratší cestou domů, ale přece nebudu sračka. Úseky v lese plné kořenů mi už tak zábavné, jako na začátku nepřipadají. To je fakt porod. Bouřka se blíží rychleji, než se já stačím přibližovat svému nejkrutějšímu místu na cestě- Táboru.
Furt myslím na to, že bych se na Tábor mohl krásně vysrat a jet rovnou domu, než příjde do hromobití, stejně to bude jen utrpení. Ne. Pojedu podle plánu, který ale v zápětí po pohledu do mapy měním. Tvůrci týhle parádní trasy chtěj závodníky pořádně vytrápit a tak se sjíždí ještě kus na Lomnici, tam až pak na Tábor, ale v půlce se uhne a objede se celej dokola a pak až nahoru, tak na to nemám. Já to vezmu rovnou nahoru křížovou cestou, v mo-mentálním stavu jak jinak, než tlačmo. Křeče, křečéé, auauau..a už se válím v louce a snažím se protahovat všechny části nohou, kam mě ty křeče berou- a že jich neni málo. Jsem na Táboře, hurá..a ted už mě čeká jen né moc kopcovitý terén nad Lomnicí a jsem ve Veselý a je hotovo. Jdu si dát odměnu do restaurace pod rozhlednou- kofolu nemaj, tak aspoň kolu. Než ji dozunknu, venku leje jak z konve, kuva, tak jsem to nestihl. Chvíli se schovávám,ale pak vyhodnocuji, že bych tu taky mohl tvrdnout ještě 2hodiny a jelikož mi je hrozná kosa, volim variantu ústupu- domu co nejkratší cestou. Už jen po silnicích rychle rychle dom. Domu dojíždim totálně na sračky a jsem rád, že vylezu schody do baráku. Jojo, tahle to vypadá, když někdo nic nedělá a pak si udělá takovejhle vejlet. Už se těšim na další:)
Žádné komentáře:
Okomentovat