Vypečený Schleier Waserfall 17.-19.8.2012

Je pravda, že jsem přes léto nebyl na moc lezeckejch vejletech a tak mam chuť to trochu napravit. Sportovní lezení mám za barákem na Krkavce, chci vyrazit do hor, do Chamonix, domlouvám se s Háčkem, ale....je to vůdce vytíženej a tak to nedopadá. Když pár hodin na to telefon, Zdenda Lank, nojo, je středa, bude chtít na Krkavku. Nene, Zdenda plánuje vejlet dál, do Rakouska, do Schleieru, prý jsou zatím tři, ok, doplnim partu, tak jedu!

Tak to je ono, obrovskej převis, všude slunce...

Začnu vzpomínat na minulý podzim, kdy jsme se tam byli jen podívat a lezlo se tam do půl těla, řikám si, jestli vono v tý jížní stěně nebude vedro, když u nás hlásej 30C. Zdenda uklidňuje, že je to v horách, pofukuje tam větérek a stíní stromy, no tak jo,no.
Ha, nakonec nás je zas lichý počet, všichni sháněli čtvrtýho, až jsme byli dva čtvrtý, takže naše posádka je Zdenda, David, Jirmi, Káťa a Já.

3/5 naší party, furt se leze

Čeká nás první výšlap pod skálu, je to poměrně do kopce, něco kolem půlhodinky. Příjdeme propocený až na trenky a do skal pere a pere. Já se toho bál a je to tady. Stinných míst moc není.

První rozlezové cesty ještě jdou. Jde se dál na Schwing dei Ding 7b+, Zdenda to dost suše onsajtne, tak si naivně myslim na flash...háháá, tak to byl dobrej vtip, sedim uz asi u 3.nejtu a když dolezu k poslednímu nýtu, jsem rád, že už sem seděl před tim, protože tady bych to ve flashi nedal na 100%. Na druhej pokus to pouští, no ale 7b+ svižný. Máme z toho vedra dost, vlastně 4 cesty a pro dnešek stačí. Dolů, vykoupat v potoce a přejezd na spací odpočívadlo, véča, vínečko, spánek.

Cestu nahoru nám zpříjemňovala tato panorámata

 Druhej den není výšlap o moc lepší, jdeme sice dřív, ale slunko má zas grády. Pravá část stěny je ještě ve stínu, rychle toho využít. Něco málo na rozlez a šup do Black Jack 7b, flash zase nevyjde, jak jinak, opět 2.pokus to jistí.

Black Jack 7b

 Přesouváme se k Belay Bunny 7a, který vybrala Káťa, tak teda řikám, že ji to nacvakám. 7a by mělo jít, jenže tady jsme ve Schleieru! Totálně bouldrová krátká cesta s přesahama tak akorát na mě. Na 2.pokus ji přebojuju,ale teda...v Juře klidně 9-. Už je k večeru a stěna ve stínu, teplota dobrá. Jdu do Aqualungu 7c, od pohledu úžasná linie v krásné skále. 1.pokus jdu kam to dá, první boulder překonám,ale další těžší místo už mě zastaví. V klidu to dokrokuju. S horním si to zkusí Jirmi i Káťa a pomalu se začne smrákat. Jdu rychle do druhého pokusu, který klapne. Naštěstí se dalo na pár místech sklepnout a nějak jsem to doklepal.

Aqualung 7c

Od třetího dne už nečekám žádné zázraky, ale opět spíš slunko určuje, kde se dá lézt. Kam pere, tam se dají smažit vajíčka a né lízt. Zdenda doporučuje Ziag o 7c v hlavním oklouzaném sektoru. Moc se mi to nelíbí, ale není moc na výběr. První pokus je hodně krokovací a vymejšlecí. Už mě bolej děsně ruce a byl by zázrak, kdybych to ještě dnes přelezl. Zázrak se nekonal, 2.pokus nebyl až tak uplně trapnej,ale už na to nebylo. Nakonec jsem zjistil, ze dříve to dokonce bylo 7c+. Ještě poslední cestu za 6c, krásný sokolíkový odštěp a můžeme dolů.

Zdenda je neúnavnej a ještě 3. dává nadějné pokusy v Cool you foot man 8b!

Trocha vycachtání v potoce, najedení a můžeme se vydat na dlouhou a v tom vedru děsně únavnou cestu. Tak to bylo moje první lezení ve Schleieru, stačilo napsat: Krásná příroda, obrovskej převis, těžká klasa a strašný vedro.