Poprvé v Krase

Léňa s Jardou byli tak hodní, že mě vzali na výlet. Jede se směr Brno k Jankoj, odkud je v plánu razit na Semmering, který je podle Janka vzdálen asi 170km od Brna. Když už sedíme i s Jankem v jednom autě a chcem nabrat směr ten Semáč, zadáme ho do GPS a ejhle...nějak se nám vzdálil mrzák jeden....280km. To už se někteří z nás začínaj drbat na hlavě, jestli to jako takovou dálku v tomhle deštivým počasí má cenu a jen na dva dny a to možná ani ne...no prostě...zachvíli to ještě v Brně otáčíme a plány uplně překopáváme. Budem lízt v Krase! V pátek stihnem ještě parádní projížďku na bruslích po luxusní stezce, co tu Bruňáci maj. Následuje přespání u Dáši a ráno valíme do onoho Krasu, někteří ho milují, někteří nenávidí, tak jsem zvědav, co to bude. Sloup sektor Indie a má první cesta se stejným názvem a klasifikcí 7-. První krůčky po místním "skle" jsou dosti nejisté a pěkně mně v tom nateče, no na 7- jsem se i zapotil. Pak ještě přebitkuju 8-, a 7...obě mi na tu klasu připadaj docela drsný, ale to se holt o Krase ví a je to tu asi normální. Ovšem nálada na něco těžšího prostě neni, co bych v tom hledal za štěstí. Nakonec se z dlouhé chvíle nechán nakopat do 9- sky, která je čistou utopií a ani ji nepřekrokuju. Klouzavé obliny mě nekompromisně zastaví a pošlou do řitě, tak jak to zde v Krase umí dost cest. Na závěr dne se ještě navážím do 7+ a 8-, které dávám v mně již dobře známém krasostylu AF. Sebevědomí v hajzlu, Kras to je škola, to je tvrdá realita, to je nekompromisní oblast, kterou možná proto dost lidí nemá rádo....já už taky ne!!! Přejíždíme na Holštejn, kde přespíme.
...
Jdem do místní putiky, kde se parádně nažerem a následně vožerem, pak už jen půhodinové hledání nocležiště a rozebírání, zda bude lepší spát na louce na kraji lesa pod stromy, anebo v lese na listí, kde je ale divnej terén, větve atd atd. Louka vyhrála. Ráno...pul11?...vstaváme, neni to lehký. V noci jsem byl sprzněn slimáky, to že ty kurvy voslintaj spacák a zalezou do boty je ještě dobrý, ale že mi zaleze do spacáku, ten mi vevnitř totálně zasere a ještě mě vojede trenky tak, že vypadam, jak když sem měl mokrý sny a do toho sem se posral, to už je moc...to je hnus...to je nechutný. Probrání nám trvá trochu dýl, a než se stačíme dostat ke skalám, začíná chcát. A chčije. Jdem se podívat na skály, jak to vypadá...obejdem celý Holštejnský revír. Nakonec si dáváme nějakou 6+ na Vaňousovejch dírách, déšt je silnější a stromy už protejkaj, to nemá cenu. Balíme. Vyjdem z lesa a ejhle, přestalo pršet. Dáme sváču a uvidime co dál. Neprší, znova tedy něco zkusíme, tentokrát nad Holštejnskou jeskyní. Na pohled to vypadá easy, realita jako vždy v Krase jiná. Bitka a zas jen krásné AF, ani nevíme, co to je za cestu. Zřejmě nějaká další místní lahůdka za 7:) Všichni si to pak daj na TR, tak jako většinu cest tohoto víkendu. Pak už opravdu poslední cesta, zřejmě nějaká naše varianta spojení asi 5cest...dlouhej šikmo ubíhající zářez končící docela těžkou stěnkou. To už je definitivní konec. Pak už si jen vyslechnu pár pravdivých a upřímných vět o tom jakej sem krutej a furt na někoho mam blbý kecy a podobně, což je takovou né zrovna happy endovou tečkou za tímto jinak docela vydařeným víkendem.

FOTKY: Léňa a Jarda