Stále je co lézti...

...aneb Cesty se dělaly, dělaj a dělat budou.
Možná se zdá, že udělat si takovou cestu,nebo směr, že to už je skoro nemožné. Všude už něco je, no a když není,tak v tom bude asi nějakej háček, jinak by to tam už davno bylo. Ba ne, směrů je stále dost, jen o nich vědět, nebo vědět o někom, kdo o nich ví...to stačí.
Takže:
Pondělí razím sám na Zbiroh, nejsou lidi, je to bída, neva. Blbnu blbnu a pak procházím kolem věžičky Zoombie, tady jsme dělali s Bédou náš první prváč. Z druhý strany mám ještě vyhlídlou takovou stěnku, možna trochu blízko spárky,ale škoda to nechat ladem. No vždycky jsem si řikal, že by to chtělo aspoň kroužek...ten dneska nemam, ale mam bouldermatku a náladu to zkusit. 1.pokus...bojim bojim, oblý lišty a krok kamsi, kamsi do neznáma. 2.pokus, bojim bojim, odhodlaní do neznáma..madýlko, uff. Ale nekončíme, nenene, teprv půlka a ještě nepříjemný dva kroky, vejška, 6m? nevim, bouldermáma už je malá. Neni cesty zpátky, šup šup a jsem v madle a už lehce na vršek. Už jen zapsat "Stýskání na lepší časy" VIIb-c nejištěno. Název? Kdo ví, ví. Je to tak:)

Čtvrtek, tak jako v pondělí a úterý nemám kolegu, nemám s kým lézt. Doma nebudu. Jedu nad Tanvald na bouldry. Vedro děsný. Rozlez na starších věcech, nejde to nejde. Jdu hledat něco nového, bída, nic tu pořádně není, prej že potenciál...no nic. Pak aspoň něco...a tak vznika nový bouldřík. Na start se musí zelézt hodně dozádu, pod převísek, skoro do nory:) ...takže "Zvíře v díře" 6B? třeba, myslím, že docela pěkný.

Pátek, mám kolegu, hurá, Samešák nezklamal. Prej že se jede na Drábky, kovat nový route, jakopodstatnění:). No nakonec to tak těžký nebylo, neva. on říká. Jo,tak jo. Dotáhne mě pod nějakej starej projekt, prej hodně starej, je tam první kroužek a dal už nic. Prej mužem dodělat. Proč to asi neni dodělaný? Bude asi těžký, vypadá to tak. Jde na to a druhej kroužek je tam za chvíli, kousek nad prvním, ale proč to hnát vejš. Je řada na mně, nastupuju. Nad druhým je to perník, láme se to, ale jde to, pak něco jako police, smyce- 3tutový (to říkám teď, nechtěl sem do nich padat,to né) a převis nahoru. V něm voštiny, všechno se láme jak prase a Míra mě žene vejš, já se bojim. Chyty dobrý, ale kdy mi to zůstane v ruce, to je otazka času. Chvíle přemlouvání, vracení, nalézání, přemouvání a už sedim v háčku, hned borek a už si to vrtačka vrní...chvilka strpeníčka a 3.kroužek je tam. Tak prej ať už si to dolezu, tak jo. Už to jde. Resumé..."Brnkni to Karlovi" VIIc (název je prostě jen název, nikomu jsme nevolali, nemá opodstatnění).

Tak takovej byl tejden a příště už napíšu o těch Alpách