Tenhle vejlet se začal plánovat někdy v prosinci a jelikož jsem o Kanderstegu už něco slyšel, chtěl sem tam jet, ani né tak kvůli těm závodům, ale hlavně tomu okolo, co tam je, teda přesněji tomu, co by tam mělo být – hafo ledů všech možných obtížností, mixové cesty a známá sportovní mixová oblast Ueschinen (to je přesně ta, ve které bylo točené první cepínové video, které jsem kdy viděl a co mě tak nadchlo). Dokonce jsem oželel i to, že odjedu o 4dny dřív, než mi Nikča zmizne na měsíc a půl pryč. Teď jsem já ten, který zdrhá.
Jeli jsme ve středu kolem 10večer, 6lidí v Tranzitu, na noc jsem ukořistil celou zadní sedačku, takže jsem se i docela vyspal. Prej byla cesta hrozná, já nevím, spal jsem. Na místo jsme přijeli poměrně pozdě a než jsme se ubytovali ve skautské ubytovně, bylo poledne. Rozhodně mám v plánu jít lízt. Bohužel už cestou jsme tušili, že to s ledem bude na štíru a taky že jo. Není. Od toho jsou drytoolové oblasti, bereme hodně hrubý plánek a vyrážíme směr Ueschinen. Já, Petr a Maja s Jožem, Hrozovci toho maj po cestě dost a tak se válej.
Čekal jsem že to bude blíž, dvouhodinové hledání, bloudění, brodění sněhem, do toho padaj mokrý sračky a ještě fouká. Když už jsme to chtěli vzdát, tak jsme to našli. Je poměrně dost hodin a tak stíháme zkusit 2cesty a už se smráká a musíme domu. Dal jsem si M8+ a podařilo se i M9+ OS. Většinou je tu klasa poměrně tvrdá,ale spíš to dělá nezvyk na místní skálu a občas nějakej led. Dolu scházíme po tmě a totálně prochcaný, v Kanderstegu leje jako z konve.
V pátek ráno není počasí o moc lepší, jen se trochu ochladilo, chumelí a fouká. Vyrážíme opět nahoru. Už i s Liborem a Luckou. V oblasti je fakt kosa, dělá to hlavně ten vítr. Při lezení mrznou prsty až hrůza a pak ta bolest, když to rozmrzá…. Lucka zkusí cestu a jde dolů. My se tak nějak snažíme,ale víc jak 3 cesty taky nedáme. Dávám si M8 na rozlez, pak zkoušim M9/10, ale to bylo poměrně přísný, takže sedánek a na závěr parádní M8/9 s poměrně dost rudlováním v ledu, přelézáním do visících rampouchů, pěkný. Dolů zase za tmy.
Sobota je závodní den, informace nemáme žádný. Nakonec se z toho vyklube závod na rychlost. Ve skále navrtaný díry jako do pr… a musí se valit co to dá. Docela mi to sedí a tak se prokoušu do 16-ti členného semifinále, tam postoupí i Petr Adámek. Semifinále se taky poměrně zadaří a tak jsem mezi 8-mi nejlepšíma. Petr skončil 9., první nepostupující. Lucka též postoupila mezi 8 nejlepších bab, ze 7.fleka, už od pohledu nevypadala zdravě, je jí zle a je ráda, že to vylezla.
Máme skoro 5hodin čas, před večerním finále. Jsem naspeedovanej šlehama, gelama, energy trinkama a klepu se z toho jak přešlechtěnej ratlik. Jdu si lehnout a trochu to sklidnit.Na finále neproběhly nijak velké změny, holky mají upravenou naší kvalifikaci a my vlastně taky, jen nám zastříkali půlku děr, takže jsou tam doost nátahy. Nahoře pak čeká převislá kláda s visícíma dřevěnejma „rampuchama“. Už to, že jsem se dostal mezi 8 nejlepších mě děsí, Jack Muller, Albert Leichtfried, Patrik Aufdenblatten a i velký mistr, drytoolový guru Markuuus Bendlééér. Na cestu je časový limit 2minuty, kdo to nestihne, končí.
Muj výkon, no co k tomu říct. Rozhodně tam bylo hafo chyb, jsem zbrklej a pak to tak dopada. Překřížené cepíny přes sebe atd… Ale i tak si nemohu stěžovat, krásná 4.místo z toho bylo. Lucka nakonec urvala bednu, 3.místo taky bere.
Pak už jen pivko na afterparty a alou na kutě.Ráno není počasí nic moc, odvoláváme návštěvu drytoolové oblasti o vesnici níž a rovnou razíme domů.
Tak a to byl náš první výlet do Kanderstegu, snad někdy příště zas, až tam budou nějaké ledy.
Žádné komentáře:
Okomentovat