Jak to vypadá na Slapech

Tak dneska jsem se byl juknout jak vypadaj ledíky na Slapech.....dobře:) Oba dva hlavní jsou lezitelný+nějaký ty vpravo asi taky,ale je to jemnější práce a výlezy stojej za prdlačku.

Začátek sezóny - EP v drytoolingu Innsbruck

Takže...co to bylo, kdy to bylo, kdo tam jel, jak to dopadlo, co z toho?

6. listopadu se v Innsbrucku konal první závod s cepínama, takové otevření cepínové sezóny s názvem "Pray for ice", ktery se navíc letos honosil přívlastkem EP, což zajisté celému tomu dění přidává na vážnosti. Celkem v EP budou zavody 3, vše v Rakousku mezi Innsbruckem a Salzburkem,nebo tak nějak. Hrozovi v tom měli jasno, že prej tam jedou, jestli chci taky...no tak jsem jel. Dalším pasažérem v lůžkovém Transitu je Voltmetr, nový velký nadšenec do cepínů...takže Czech Climbing Team, jak bylo honosně označeno naše auto, byl v silné sestavě.

Systém závodu jednoduchý. 3 cesty v kvalifikaci, do finále jde 6 nejlepších chlapů. Baby finále nemají. Cesty na první pohled vypadají drsně, chyty male, ale nakonec se v nich většinou nějaká dirka, kde hrot drží najde.

Shrnutí v číslech: cesta1 - většina Topuje, my všichni 3 též, leze se opatrně rozvážně.

cesta2 - postupna natejkačka a pak docela dlouhy kroky ve výlezu ze stropu - Lucka top, já padám asi 5chytu pod, Volmetr ještě kousek pode mnou.

cesta3 - Lucka padá asi 3chyty pod topem, přece jen nemůže plně využívat zraněnou nohu a pak musí vymejšlet ruzny pičoviny aby udělala dlouhý kroky. Ale neva, první místo ji neuteče:) Mě cesta sedí, můžu se s tim loudat, postupně vyklepávat a tak topuju a mam radost, nakonec 10.flek. Voltážník to bohužel pohnojí v dlouhým nátahu ještě pod půlkou a padá...17.místo, taky pěkný.Bylo fajn, že si tu člověk i zalezl, né jako na svěťáku 4 presky v jedný cestě a domu. Pak už jen shlédnout velké finále, které ale předem bylo jasné kdo ho ovládne...domácí boreček Markus Bendler bezpromlémů potvrdil, kdo že je tu king. Trenér (rozuměj sám velký Libor Hroza) byl prej taky spokojen, teda hlavně díky lucčinýmu výkonu, já s Voltem jsme mu byli asi šumák, ale z týmu nás nevyhostil,tak asi dobrý.

Jsme utahaný jak koťata, přesouváme se do St.Johanu k Mekáči, kde trávíme noc v autě.

V neděli ráno razíme do známé drytoolové oblasti Diebshofen, kde vede jedna z nejtěžší, né-li nejtěžší drytool cesta Law and Order. My si tu dáváme nějaké dvě M7-8 a pak asi M9(+), kterou se mi podaří flashnout,tak jsem rád. Dostatečně se tu vytaháme a alou domu....do Prahy...do Holešovic...do Semil.

Přes 1000fotek z tohodle vejletu TADY

a članek na Horyinfo tady

Podzimní Frankenjůra 9-10.10.2010

Už to zas vypadalo, že se letos do Jury ani nedostanu a to by byla škoda. Nakonec se ale nachází víkend ve kterém Léňa ani Pavlik a ani já nemáme nic lepšího na práci a tak je plán jasný.
Nezvykle vyrážíme až v sobotu ráno. V 6:30 nás Léňa nabírá v Turnově na nádraží a můžeme razit. Kolem 11 jsme na místě, konkretně u sektoru Lehenhammerwände, kde se nám až tak moc nelíbí, tak si dáme pětičku na seznámení, ja pak ještě přebojuju hodně drsnou 8 (která je na Lezci zapsana za 8+/9-,což by vysvětlovalo) a jedeme dál. Volba padne na oblast 4.dimension, až když podle GPSky přijíždíme na místo, zjišťujeme, že to okolí tu známe, je to kousek od Actionu. Oblast fakt parádní s krásnejma routama, všem se tu líbí a tomu odpovídaj i výkony. Padá to tu všem a trávíme tu zbytek dne. Léňa s Pavlikem si tu daj 8+ na PP, 8- na OS, resp. flash., já 9-/9 a 9 v kolmým, tak je radost.

Alles ist gut was Man gerne 8+

Podzim v Juře je opravdu kouzelný, stromy zbarvené do žluto oranžových barev, brouzdání ve spadaném listí cestou ke skále, projíždění místními vískami s krásnými baráčky...to vše zde tvoří magickou atmosféru, asi nejhezčí období v roce.

Alles ist gut was Man gerne 8+

Přespíme v altánku, kde máme noční návštěvu mrchu myš, ale jinak skoro jako v hotýlku. Ráno opět svítí sluníčko a slibuje to krásný podzimní den, hurá do skal. Vybrali jsme oblast Kascholong, chvilku to hledáme, nakonec jsme ale úspěšní a můžeme se vrhnout do cest. Oblastička na první pohled nic moc, ale nakonec si tu všichni najdeme svoje. Možná teda hlavně já si najdu svoje a svým nadšením pro místní cesty působím i na Pavlika a hlavně Léňu, kteří nemají to srdce mě odtud odtrhnout.
Nakonec mě tu pouštěj dvě devítečky, Pavlik si střihne 8-/8, trávíme tu skoro celý den. Na závěr si zajdem jen na kousek vzdálenou skalku Herzwand, kde je parádní 8-, avšak po celým dnu už je to pořádnej boj. Asi 20m v dost velkým převise a i když jsou to skoro furt madla, tak mi v tom sakramentsky nateče. Léňa si to dá taky, ale ve flashi bohužel padá z vršku, ale bez cvaklého řetězu.

Not Simple 8-/8

Máme dost, je pozdě odpolende a my můžeme spokojeně razit domu. Byly to tu parádní dva dny, s parádním počasím, v parádních oblastech s parádníma cestama a předevšim s parádníma kamarádama. To byla sice jediná letošní Jura, zato ale velice povedená.

Čus a teď už hurá na cepíny:)

FOTKY

Hudy Cup 2010

Tak na tuhle akci jsem se těšil už hodně dlouho, v kalendaři jsem měl tenhle víkend zaškrtlej už někde od jara. Sice jsem tento rok vůbec na bouldrech nebyl (krom asi 2bouldrů na Ostaši) ale to mi náladu vůbec nemůže zkazit, možná naopak se o to víc těšim. Myslel jsem, že nás pojede větší tlupa, nakonec vyrážíme jenom s Pavlem v pátek navečer, přímo do Ostrova do kempíku. Hned stavíme stan, v tom vedle nás přijíždí další auto, říkám si co je to za vola, že to dává tak blízko nás, v tom se z auta ozve "Nazdar emane"...nojo kluci od Kolína Kub s Ďoubalíkem, ty jsou taky všude.

Ondra v Tanga 7A, docela schůdné

Jdem se zaregistrovat, dostaneme tričko, průvodce a nějaké občesrstvení. V hospodě už seděj Majzlici, trochu pokecáme a brzo do pelechu, ať jsou zejtra výkony.

Ráno mají být připraveny autobusy, který nás odvezou na Sněžník. Rozhoduju, že jedem prvním v 7:30, no fuj to bylo brzo, ale ta odměna na vršku Sněžníku, krásné pohledy dolů, kde se ještě válí mlha. Ondra řekne pár slov k závodu a k pravidlům, a už se okolo 240 závodníků rozprchává po lese.

Luba v 7C+ traverzu

Den docela rychle uteče, ale většina lidí to přivítá, protože bříška prstů už fakt nemůžou. Některé bouldry jsou fakt parádní, to se musí nechat. Já si do top8 píšu 6x7A a 2x6C, nic těžího jsem ani nezkoušel, s timhle jsem spokojen. Ve 4 odevzdáme papíry a už se těšíme na finále. 3 finálový bouldry na jednom šutru, pěkně vysokým. Podívaná je to moc pěkná, ve finále samý borci, nejvíc fandíme samozřejmě Majzlikoj.

Pavel v 6C, těžkém!

Během finále byla už pořádná kosa, tak pak rychle do autobusu, nechat se svízt dolu, do kempu, na jídlo a pivo. Pak už jen kapelky...první nestihnem, zato druzí Feher Fekete Kerek jsou prostě super, znam je už z Mejcupu a tady zase nezklamali, fakt to jelo. Pak ještě dáme nějaký pivo a docela brzo spát. Zítra chcem zpátky na místo činu.

"Tahle holá hrana že je 7A?"

V neděli rano jsme jakš takš čilí, jelikož jsme to s konzumací alkoholu nepřeháněli. Pavlovi ukazuju pěkný 7A, co jsem lezl v sobotu, to za chvilku dává, mrzí ho, že to nezkusil už v sobotu, kdy nenasbíral moc těžších kousků. Pak jdem na Klenot, Pavel original 7A, ja zkoušim prodloužení 7B, oba se v tom docela hejbem,ale nikoho to nepustí. Ja spadnu 4x kousek pod vrškem toho 7A, sakra. V poslednim pokusu mi vystřelí pravačka z bočáku a v jeden moment mi začne chcát krev ze 3 prsů, bříška na maděru. Serem tady na to.

Nakonec je to lehčí než to vypadalo a hranka pouští

Přesun jinám. Po cestě ještě stihnu udělat s Ojou Mazlovým novej bouldřík, tak je spokojenej. Na závěr si dávám 6C a 7A kousek pod vyhlídkou a pro tento víkend fakt stačí. Bylo to tu pěkné, děkujeme. S děravými prsty, unaveným tělem a dobrým pocitem z víkendu mizíme dom.

Ostaš a Křižák 4.-5.9.2010

Už je to tak, tejden po Fesťáku jsme zase na tom samém místě, tentokrát s vyššími cíly. Právě před tejdnem, když jsme na Ostaši zkoušeli něco jako bouldrovat, jsme se Šamponem vyhlídli parádní cestu v pěkný zdi - Výlety do Snů Xa na Mys dobré naděje. Šampon má u sebe stale klíčky od chaty v Ádru, spaní zajištěno, u nás je stejně všechno nachcaný, tak je rozhodnuto...zpátky na východ! V sobotu rano mě Šampon, Pavel a Barča vyzvedavaj doma a jedem...nejdřiv vyhodit Barču v Jičíně, kde je ČP mládeže a jde fandit nadějnýmu bráchoj Mároj. My ve 3 pokračujeme dál. Na Ostaši počasí nic moc, ale zatim neprší. Berem jak lana tak bouldermámy a pak uvidíme. Jsme pod "Výletama", vypadá to těžce, rozlez ve vedlejším VIIIc, kde bojuju a nakonec stejně výlez na vršek dam až na 3.pokus, no to to pěkně začíná. Šampon mezi tim už visí ve Výletech a maluje chyty a vymejšlí program. Nepříjemnej je nástup, to nejtěžší v cestě a kruh je trochu výš, proto si to srabacky nejdřiv zkoušime TR. Prvni pocit není vůbec špatnej, nezdá se to nelezitelný, naopak. Možná i proto, že já jako vždy v tom nejtěžším místě, na nástupu, vymejšlim svůj vochcávací program a prostě to nejtěžší přešáhnu. Holt někdo je dlouhej a někdo zase silnej, no:) Suma sumárum já i Šampik tuhle parádní cestu dáváme PP a jsme spokojeni. Schodujeme se, že se nam to ani jako X nezdá,ale my tomu prd rozumíme. Pavlikoj nejde nástupovej bouldřik, škoda. Dává si alespoň vedlejší VIIIc-čko a snad je taky spokojenej. Ja si pak chci ještě trochu zabouldrovat, tak zkouším Levej i Pravej, ale ani jedno nepouští, je to hodně vlhký a dost to jede. Začíná chcát, jedeme do Ádru. Procházkou přes celej Ádr a oblhlídnutí Sportovního koutku a těžkejch cest se dostáváme na zaslouženou véču u Tošováka. 2 pivka a dom. Jenomže...po cestě kousek pod Peňákem slyšíme z chalupy živou hudbu a dost to tam žije, jdeme nakouknout. Kapelka hraje parádně a nám se tam líbí, no tak teda ještě pivko.....střih....po nějakem to panaku Šampon na nějakou slečnu: "Od kama seš?" Slečna: "To bych se měla zeptat já vás, jestli jste od nevěsty nebo od ženicha?". A sakra, zase jsme se vetřeli na svatbu, ale pak si to s nevěstou vyříkáváme a omlouváme se, ona se slovy "Neserte, furt se neomlouvejte, nebo vás vyhodim" dala jasně najevo, že tam nevadíme a tak zábava pokračovala dál. Já to dál radši rozepisovat nebudu.

Ráno - těžké, hlava bolí, sucho v krku. A to jsme včera řikali, že pujdeme na Sportovní minuty v Adru. Změna plánu, jde se na Křižák, není nám nic moc a tak už si jen ja a Pavlik dáme Remis IXb, takovej kratoučkej bouldřík přes kruh a Akademickou čtvrthodinku VIIIc, parádní vytrvalostnější cesta po dobrejch. Jelikož ještě Pavla musíme hodit po cestě na školní vejlet, jedeme rozumně dom, stejně nam je mizerně.

Ach ten alkohol:(

Fotky na Rajčeti ZDE

Oblast nad Železným Brodem ...

Je významná sobota, Křéma s Editou mají svatbu a my s Léňou tam nemůžeme chybět. Obřad, to je jedna velká romantika, venku, pod třešní, okolo louky a panorámata všude kam se člověk podívá. Když ženich s nevěstou odjedou na koních v dál a zmizí za horizontem louky, my mizíme na rychlý výlet na nedaleký křemencový kvak zvaný Kozinec.Po cestě ještě nabereme Pavlika jedeme Léňe ukazat, co že to tu máme za poklad. Kozinec se rozporstírá kousek nad Železným Brodem, za koupalištěm v kopcích. Skládá se s hřebenu skal, který je rozdělen na dvě části. Jednu s dominantou Botou, která je na pasece a viditelná z dálky, když se sjíždí z Pelechova do Brodu. Druhá část je schovaná v lese, hřeben zde nedosahuje takové výšky, zato v horní části je jeho severní strana alespoň trochu převislá. Zde na této straně vznikly asi před 2 lety nové cesty, které jsou pěkně odjištěné a na nás i poměrně těžké. Nových odjištěných cest tu může být cca 10-15 a na starosti to maj kluci ze SiGru, konkrétně nějvíc prej brazilec Toto...proto to tu někteří již nazývají Totoland:)

My máme jen málo času, jelikož s Léňou poté zase spěcháme na svatební veselici, tak si dáváme jen pár cest. Většina vyborhakovaných cest neni zas tak úlně lehká, alespoň podle našeho pocitu. Obecně platí, že tu jsou těžké nástupy, pár bouldrových kroků a od pulky to už většinou jde. Pruvodce ani obtižnost těchto novějších cest nemáme a snad ani neexistuje...a ono je to asi lepší. Tahle si člověk namlouvá, že třeba lezl něco těžkého a bylo by zklamanim pak zjistit, že to vlastně bylo za 5+.

Dáme si pár cestiček a pak ještě oprášíme náš starý boulder projekt, který spočívá ve dlouhém zdvihu z minilišt s nohama uplně naho... Ja jsem teď ani prdel neodlepil, Pavlik dal pár nadějných zdvihů ale už neni schopen nikam šáhnout...takže projekt zůstává projektem a my s Leňou spěcháne na veselku.

Na pozvánce na svatební párty stálo "ve stylu mládí našich maminek, tak se podle toho oblékněte". Tuto větu jsme si vzali za své a řádně se tak připravili...Pak ještě dorazil Jarda a takhle nám to slušelo...

Na závěr už jen...

...Milujte se, neválčete! Flower Power!

Narozeninová Tisá

Pavlik vegetí už tejden v Tisý s bandou. Ja chci někam na víkend, Jura nedopadá, nejsou lidi. Skoro ani do ty Tisý se nemam jak dostat. Nakonec jedeme v pátek odpoledne s Léňou, která se nademnou slitovala a jede, i když musí v sobotu dom. Na místě jsme v 5, to je ještě spousta času na zalezení. SMS od Pavla zněla jasně. "ok, navecer sraz pod White league" (rozuměj Bílá liga IXa). Jdem hned tam...Pavel alias Bobeš nikde...potkáváme ho za chvilku, neni to problém, jejich parta čítá asi 17lidí, a tak je nelze přehlédnout.

obhlídka nějaký desítky...tak radši jdeme dál

My s Léňou jdeme na parádní klasiku RUR, krásná stěnka. Pak nás Bobeš nahání do nějaký osmičky, prej že v pohodě, že to dal s prstem v nose. Měl pravdu, pěkná cesta a problémy nenastaly.

Americké volno VIIIa

A dál? Dál se necham zase od Pavla uvrtat....Smutek a stesk IXb, jedno z nejčastěji lezených devětbéček v Tisý, prej lehký. Pavel už v tom byl na jaře nalezlej,ale boulder u 2k ho nepustil. Prý to jediný se tam řeší. Vysvětluje mi fintu s palcema právě pod timto kruhem. Vyrážim, už cvaknout 1.k je boj...nakonec celá cesta je boj,ale nějak ji úspěšně přeboju. Pavle díky za tip.

Smutek a stesk...sestup

To by pro dnešek stačilo. Dali jsme 3 parádní cestičky a můžeme k Dědkoj na véču a pak spát do parádní chalupy, kde nas Pavlova parta nechala přespat v luxusním podkroví.

V sobotu nam chvilku trva než se vykopem,ale když už se tak stane,tak se rozjedem a jedem jednu cestu za druhou. Jako druhou cestu jdeme Grand prix 68 na Janusovu hlavu a ja se tak poprvé dostávám na vrchol týhle dominanty Tisý. Pak se jde zkusit zase něco těžšího- Pivní představa IXb, to už tak uplně lehký neni (pro mě) a tak to 2.pokus jistí. Jinak parádní cesta.

Pivní představa IXb

Celkem za den dame 7 cest VIIb - IXb, takže parádní den...teda až na příhodu na předposlední cestě Rekviem IX, kde zrovna když lezla Léňa přijde pán a povídá něco o tom, že je z CHKO Labské pískovce a že jestli víme, že se tam nesmí používat magnezium. No co sme mu na to měli říct žejo?...slovo dalo slovo, on řekl své, my se taky snažili oponentovat svými argumenty...ale proti těmhle lidem argumentovat nema cenu, žejo?...takže si domyslete, jak to mohlo dopadnou. Každopádně zajímavá zkušenost.

úderná dvojka

Pak už zas jen véča u Dědka a Léňa musí domu. Nas pak ještě čeká večerní partie Člověče nezlob se a hura na kutě, zejtra se ještě taky musí lízt.

Neděle už bohužel neslibuje žádné velké výkony, hlavně neni čas. Jelikož Pavlova parta je tu už tejden a chtěj rozumně domu a ja s nima jedu, tak to ve skalách balíme chvilku po poledni. Stihnem dvě cesty a i tak jsme spokojeni.
Pak už mě jen překvapí celá tlupa z chalupy. Když jsem si vynašel věci z baraku do auta, vyjdu ze dveří a tam nastoupený celý sbor, krásně mi zaspívali k narozkám a popřáli, dostal jsem šáňo a čokošku. Moc pěkné a milé, člověka to až dojme, a kór když mě skoro ani neznali. Takže díky a zas někdy někde, bylo to fajn.

Skály, lezení, kamarádi...

...to je to co mi chybělo. To co mi chybělo, když jsem se po práci snažil smolit diplomku, když jsem seděl doma na zadku a tupě zíral do počítače, když jsem po odevzdaní diplomky čuměl do otázek na státnice a říkal si, že se to stejně nikdy nemůže povézt. Světe div se...povedlo!

Konečně se občas dostanu na skály a i když mi to jde jak psovi pastva, užívám si radost z pohybu, z čerstvého vzduchu promíchaného s mrakem magnézia, z kamarádů....z toho všeho, co k lezení patří.

Čerstvý vzduch, ten mi chyběl.

Koberovák, to je ten masiv, na který Ríša Müller prej udělal pěkný dvě cesty a na kterým sem ještě nebyl. Šampon tam trápí mladýho Máru, kterej má pěkně nakroklou cestu "Psí čumák" IXb, kluci mi raděj parádní program a tak si ji flešnu, díky jim. Vedlejší "Zelená moc nebere" VIIIb mi uplně lehká nepřijde a tak úspěšný v ní už nejsem.

Mára v Psím čumáku IXb

Následuje přesun na Zbiroh, sedíme U Vraždy na pivku, když jede okolo Samešák, dáme se dokupy a jdem se pokusit dodělat starší projekt, co máme se Šamponem rozdělanej, bórek poměrně vysoko zavtanej. Jedná se o morfo záležitost, kde jsou hodně dlouhý kroky, tak akorát na mě, ty menší do toho pak musej dát trochu dynamiky. Samešák se pokouší nastoupit jako první, jelikože je dopad ve svahu, radši ho chytám. Míra si odskakuje, je celej rozevlátej, bojim se aby nehodil záda ze svahu, chytam...schytáme jebu do hlavy, přesně do obočí, ještě přesněji samešákovým loktem do obočí....krev chčije, to nam to pěkně začíná.

Vzpomínka na Samešáka

Stojí to pár pokusů, než se vubec dostaneme k tomu, kde jsme před dvouma rokama skončili, ale povedlo se. Chvíli debata o tom, kde by měl být kruh a už se tluče. Z dálky se žene bouřka a tak sotva Míra dotemuje kruh olovem, začínají padat první kapky. Rychle sbalit cajk a celý promočený spěcháme k autu. Projekt - masakr!

Tak to byl jeden z obyčených dnů, kde se toho zas tak moc nevylezlo, ale kdy sem prostě byl ve skalách a užíval si to....a to i s tržnou ránou nad okem:)

Cepínová sezóna v číslech

Mrtvo! tak by se dalo shrnout dění tady na blogu za posledních pár tejdnů. Nojo, kdo to ma furt stihat. Chtěl jsem udělat nějaké obsáhlejší poohlédnutí za zimní sezónou s piklema, ale protože času fakt není na zbyt, udělám to lehce netradičně, v číslech. Možná je to trapný, koho čísla zajímaj, nebo možná je to lepší, že si nechám od cesty ty kecy okolo a hned bude vidět, jak že to šlo, nebo nešlo.

Datum	Oblast	Cesta	Klasa	Styl
16.10.09	Krkavka	Soukromý pasti	M8+	PP
16.10.09	Krkavka	Krvavý šrámy	M8+	PP
28.10.09	Krkavka	Cesta pro sebe	M9	PP
28.11.09	Krkavka	Mám jednu ruku dlouhou	M11-	PP
8.12.09	Krkavka	Hematurie	M9	PP
27.12.09	Krkavka	Krkavčí matka prodloužení	M11-	PP
16.1.10	SP Val Daone	obtížnost	33.místo	z 45
16.1.10	SP Val Daone	rychlost	11.místo	z 19
22.1.10	SP Saas Fee	obtížnost	29.místo	z 59
22.1.10	SP Saas Fee	rychlost	19.místo	z 25
29.1.10	Starzlachklamm	?	M7/8	OS
29.1.10	Starzlachklamm	Papis kleiner Lieblig	M10/11	PP
29.1.10	Starzlachklamm	?	M8?	FL
30.1.10	Starzlachklamm	?	M10	PP
30.1.10	Starzlachklamm	?	M9/10	FL
7.2.10	Krkavka	Chameleon	M11+	PP
20.2.10	Starzlachklamm	?	M6+	FL
21.2.10	Starzlachklamm	?	M6+	OS
21.2.10	Starzlachklamm	?	M7/8	PP
21.2.10	Starzlachklamm	?	M8+	PP

Tak to jsou hlavní počiny v týhle zimně, taky ještě párkrát nějakej ten led za barákem, ale to ani nestojí za zmínku:)

Dobrej den

Dneska bylo krásně slunečno a Pavla, přiznávám i trochu mě, to táhlo podívat se na Sušky, ale já jsem měl plán jasnej- Krkavka. Nojo, tam si sluníčka moc neužijem, ale kdo ví, kdy bych se tam zas podíval, Pavel mě v tom nenechá a jde se prostě tam. Cestička až dolu pěkně vyšlapaná- včera tu asi někdo byl. Nechali nám tu postavenýho hříbečka ze sněhu a udělaný sněhový schůdky pod převisem. Oba máme plány jasný. Pavel Cestu pro sebe a já Chameleona, naše projekty.
Pavlovi to nacvakám a jde na věc, prej se v tom necejtí a i když v tom vypadal pěkně, na přelez hrany převisu už nezbylo sil, škoda. Řada na mně a Chameleonoj, cvakání 3 presky je dost nepříjemný, vždycky jí cvakám s obavou, aby mi cepín z mizernýho hnízdečka nevyskočil....no a dneska vyskočil, už sem měl něco nabráno a tak jsem Pavlikoj moc vděčnej, že mě tak pěkně-asi metr nad zemí chytil. Příčina vyklouznutí-hnízdečko pozateklý ledem. Pak už si cestu asi s pěti odsedama krokuju, a i když furt sedim, tak mam nahoře pěkně nateklo...nene, dneska nebude den. Pavel a jeho druhý pokus, prej to bude stát za prd, že si to jde jen tak prokroknout. Do prvního odpočinku u 5. presky doleze v pohodě, tam asi 10minut sklepává a povídáme si o problémech na pátečním plese vzniklých, když se vypovídal, tak se tim prokráčel až na horu a bylo, prej mu ani nenateklo. Super, Pavlik pokosil jeho další cestu na Krkně, Cesta pro sebe M9. I na můj druhý pokus došlo. Příjde mi, že mě furt bolej ruce ještě z prvního pokusu,ale neni na co čekat. Nateklo mám už skoro od začátku, taky se svěřuju Pavloj, že mě bolej ruce, a že odpadnu asi hodně brzo. No nakonec jako vždy, furt sklepávám, pár kroků, řvu, sklepávám, známý scénář...až jsem u štandu "Matky". Tady to ale nekončí, ještě vrcholová hlava a mě příjde, že to co mam na rukách už prostě sklepat nejde...10minut....jakštaš šlo a teď už to neposrat. Pár kroků a už vítězně hulákám do údolí. Chameleon M11+, papírově nejtěžší cesta Krkavky je za mnou, ale byl to boj. Dneska nám ty druhý pokusy nějak sedly, i když to tak původně nevypadalo. Chvilku blbnem u sněhového hříbečka- aby mi trochu steklo.

radost z úspěchu a já jakože drsnej Harleyář, nic víc za tim nehledejte:)

Pavlik chce využít formy dne a chce zkusit Krvavý šrámy M8+, jdu jako první, nacvakat a připomenou chyty Pavloj. Nahoře je parádní výlez do ledu v kterém je pohřben i štand a tak se dolézá asi 5m sněhem k nejbližšímu stromu. Díky ledu je výlez trochu lehčí. Pavel si v tom kráčí pěkně až do místa pod střechou, tady rozpažka a blbý zhoupnutí do ruky. 2x se z toho kroku vrátí a to asi neměl dělat, na potřetí už není sil a neudrží to. Neva, i tak parádní den a my můžem oba s úsměvem na tváři a hřejivým pocitem u srdíčka domů.

Jak Míra k repre přišel a do světa se vydal

Drytooling je prej divnej sport...sápat se po skále s těma motykama, fuj, kdo to kdy viděl. Jenže ty divný sporty jsou i k něčemu dobrý. Když jste průměrnej lezec a přemejšlíte, v čem že by jste jako mohli bejt dobrý, tak pomalu odškrtáváte ty normální odvětví, v kterejch už je spousta borců a prosadit se tam je prostě těžký, až se dostanete na drytooling. No vida jak je to krásnej sport. Když k tomu vezmu ještě to, že mám nejlepší oblast v ČR na tohle blbnutí za barákem, vychází z toho logickej výsledek. To je můj sport! No a jelikož drájtůlistů je u nás poskrovnu, těch co by se jeli podívat na nějaký závody ještě míň, a těch který by kvuli těm zavodům obětovali volnej čas a hlavně dost peněz....tak ty spočítáte na prstech jedý ruky dooost nešikovnýho truhláře. A z toho vychází další logický výsledek...dostal jsem se do repre. Sláva veliká a jak já říkám, to už je těžší dostat se do repre v cvrnkání kuliček.
Když už jsem se teda probil až tak vysoko, tak zkusim i nějakej ten závod, ten svěťák.
První svěťák byl až v dalekém Rusku a tak pro mě prvním reálným výletem je italské Vall Daone. Jedu sem s Hrozovejma, Luckou- medailovou nadějí a Liborem- jejím otcem, trenérem, vývojářem cepínů a kdoví čím vším ještě v jedné osobě. Cesta celkem uteče a my přijíždíme do hotýlku, který stojí asi 50m od dějiště, nebo spíše bojiště. Obrovská konstrukce z dřeva a ledu. Když jsem si prohlížel fotky týhle stěny doma, už se mi dělalo trochu zle, když ji vidim naživo, je to ještě horší! bojim!

Večerní slavnostní zahájení, nějaká véča a alou na kutě. Ráno už v půl9 mě zavíraj do izolace, koukám na startovku a...paráda, jdu poslední. Jsme rozdělený do dvou skupin, každá po dvacetitřech kusech. Lezou se dvě cesty, každá skupina jen jednu. Kluci slovenský lezou jinou cestu než já, tak si při prohlídce trati s nikym moc nepokecám. občas "What do you think about this hold?" "Yes, I think that is very bad, shit", tak hlavně, že jsem se shodli. Izolace, to je dlouhý čekání, okukování...´jo tak tamhleto je ten Bendler, nojo, hroty ma vostrý, to ja je radši nebrousil, by se dřív opotřebovaly a za chvíli bych mohl kupovat nový a to je spousta peněz, budou držet i tak.´ Jdu na věc.

Nástup a několik kroků po převislý desce s chytama. Je tam nátah do spoďáku jak prase, člověk je vyklepanej, bejčí, síly ubejvaj ale jdu a rubu. Pasáž po chytech je za mnou. Následuje asi 3m stropu v ledu s vyvrtanejma dírama. Jelikož vím, že sil neni moc, dělám dlouhej nátah, abych udělal co nejmíň "šuk", jenže mě nějak netrklo, že když mam cepín v ledový díře až po hlavu, že na tu nataženou ruku nepujde moc vytáhnout. A tak se tam houpu a snažim se ho vytáhnout...asi na 4 pokus to vychází, ale ja už mám nateklo jak malej kluk. Dolezu na hranu stropu, kde se to zas láme do převislý desky s chytama, jenže se tam tak na ty hraně nějak houpu a uz není sil cvaknout a ručičky se otvíraj až se otevřou. Tak a to je celý. Hmm,to sem si moc nezalezl. Sem nasranej, dost! Je z toho 17. flek ve skupině, 33. pak celkově. Malá procházka na uklidněnou a večer jdu zkusit rychlost. Nikdy jsem to nezkoušel, bude to prdel. Od Slováků si pujčuju speciální háčky na to určené a vertikálním "během" soupeřím s časem. Sčítají se časy s dvou cest, spadneš=končíš. Dost lidí tak skončilo a ja jsem v semifinále. Úspěch. Dveře finále mi už zůstali zavřeny a tak konečné 11.místo v rychlosti je gut a trochu mi to zlepšilo náladu. Druhý den už jsem jen za diváka a fotografa finalistů. Však je co fotit i komu fandit, Lucka je dle očekávání ve finále. Nekonec krásný 3.místo a můžeme spokojeně domů.
Utečou sotva tři dny od příjezdu z Itálie a já už zas vyrážím směr další závody. Tentokráte Švýcarsko- Saas Fee! Stejná posádka rozrostlá o čtvrtého člena Lukáše Pálku, brněnská naděje. Ceste je kurva dlouhá..skoro 15hodin a to i díky názorům jako "GPSka je pro sraby a používat mapu je nesportovní". Saas Fee je krásné horské městečko, kam se ani autem nemůže, to se nechává v mísních několikapatrových garážích...a zde je i dění závodu. Na tenhle závod jsem se těšil, už kvůli té podívané. Tu stěnu v garážích znám spoustu let z fotek a teď jsem tu osobně, paráda. Tentokrát se můžu trochu vyspat, ráno jdou holky, kluci až kolem poledne. Zas už jsem v izolaci. Je tu dost narváno a o to víc zvučných a známých jmen. Borci, na který jsem před léty koukal na DVDčku od BlackDiamondu s otevřenou hubou a nechápavě kroutil hlavou...bráchové Anthamatenovi, Jack Müller...teď tu jsou těsně vedle mě. Je nás tu zavřenejch 60, zase dvě skupiny, zas každa svojí cestu.

kolega Bendler ve finále:)

S Lukášem i Slovákama jdeme jednu. Jde se na prohlídku, nahltat co nejvíc informací o cestě, já se v tom stejně moc nevyznám a nezapamatuju si skoro nic. Začátek led, pak se dostat na ledovej kvádr, stěnka s hnusnejma, extra hnusnejma kamenama, led s dírama, traverz po horizonátlím ledovým kvádru, zas kus šutrů....atd atd. Chvilka v izolaci a jdu na řadu. Začáteční led pohoda, vyhoupnout se na ledovej kvádr mi taky docela jde, páč jsem kluk dlouhej a pěkně si narychtuju spoďáček. Technická pasáž po šutrech, který jsou fakt mizerný. asi 4 kameny to jsou. Hnus střídá hnus a o to víc jsem překvapen, když to nějak přejdu bez jediného ustřelení. Vyklepávání v ledových dírách a jde se na šuky do ledového kvádru. Jedna-cvaknu, pak se trochu zamotam mačkou do lana. Další šuka, chci cvaknout, bolí ruka, přehodim nohu na druhou ruku,ale než stihnu posklepnout pravačku,nateče levačka a tak furt dokola a prostě krok dal už nejsem schopen udělat. Odporoučim se k zemi. Prvni pocity nic moc, přijde Libor a řiká, že super, že spousta borců popadalo už na těch hnusnejch kamenech. No když to řiká, tak jsem vlastně docela spokojenej. Měl pravdu, i některá ta zvučná jména skončila pode mnou. Takže vlastně dobrý. 29. flek celkově. Večer ještě rychlost, to už taková sláva není, jsem pomalej, asi lezu moc na jistotu? Končim na prvním nepostupovým místě do finále, na 19. Další den už jen klasický program. Fotim jak divej, lezu po celý konstrukci a fotim a fandim a tak furt dokola. Podívaná parádní, jsou to borci, ty co to uměj. Jsou silný jak prasata a dívá se na to hezky, holt budu ještě muset asi trochu papat a cvičit...možná jednou...? :-)

-ještě více fotek bude,až je z Libora dostanu:)-