Krkavčení po X-té

Už dlouho se tu nic nepsalo, možná proto, že se až tak moc nedělo. Nic vyjmečného se neděje stále, občas zajdem na Krkavku, občas se daří, nebo taky ne. Například 20.12. se při -15 stupních snad ani dařit nemohlo, prostě den blbec. Byli jsem tam v neděli i pondělí (28.-29.) a dařilo se, no tak něco napíšu. V neděli jsme byli jen ve dvou, o to více je naše dvojka úderná. Já a Pavel, oba slušně nemotivovaní, jelikož jsme od Ježíška dostali nový vercajk. Já pikliky Nomicy a Pavel mačkolezečky Ravletiky, hurá to vyzkůšať. Klasický postup, rozlez v Pastech, což už dýl je reálný cíl Pavla a tak ho do toho ženu na prvním, kráčí si tim směle až pod střechu a když ji přelejzá, tak se prostě nehecne, jen zahlásí ať doberu a zas z toho nic neni. To je uličník, stačilo by si zařvat, hecnout se a bylo by to, jenže to on né. Ale slibuje, že to druhej den přeleze, že to cejtí, tak schválně. Já hned do druhý cesty nabíhám do Krkavčí matky, v který mi ještě z minula visej presky. Minule jsem ani pořádně nezkrokoval začátek, jen jsem si tak nějak našel chytíky, za co by to mohlo jít...lezu, zkoušim je, dřžej, jde to a první, pro mě nejnepříjemnější část je za mnou. Herdek, ani tomu nechci věřit a tak nějak si říkám, že to zkusim co to dá, prostě do totálního odpadnutí. A tak lezu, sklepávám, řvu, lezu a tak furt dokola až už mi přijde, že pořád jen řvu a najednou jsem se doklepal až ke štandu "Matky" original. No tak když jsem tady, tak zkusim posklepat a dolízt to i s prodloužením do horní stěnky. Jo, klaplo to a Krkavčí matka extension M11- (asi:) je přelezena, kdo by neměl radost. Už se jen tréninkově dovytahat v "Pro sebe", "Dlouhý ruce" a vysbírat presky v "Matce" a dom, zítra je taky den. Je pondělí, pracovní den a my s Pavlem jdem taky do práce, těžká práce drytoolistů. Dnes po dlouhé době přijeli i mistři tohoto oboru...Majzlíci. Nacvakám Pasti a Pavel jde hned na věc. Včera slíbil, že to dneska padne,tak schválně. No a jak řekl, tak udělal, i když nad hranou chvíli vypadal, že se mu zas moc nechce,ale nakonec jsme ho překecali a udělal nám, sobě asi taky, tu radost, že to přelezl. Takže Pavel si odškrtává první drytoolovou cestu na kusovku a to Soukromé pasti M8+, což je super motivace a impuls do odškrtů dalších. Navíc má den po té narozky,super dárek si nadělil. Myslim, že nebude dlouho trvat a Cesta pro sebe M9 padne taky. Majzlík nám tvrdí, jak je slabej a že to nejde a že než někam pojede do zahraničí, že se musí zlepšit. Pak tam pošle Chameleona za M11+ a jen tak si procedí mezi zubama "no možná bych někam jel". Takže forma prostě je a snad i bude! Já si pak dávám dva pracovní krokovací pokusy v Chameleonoj, no je to dlouhý, je, ale aspoň mam zas na chvíli práci. Můžeme spokojeně domů.

Drytooling Cup Bratislava 2009

Protože jsme kluci z Krkavky a ty háky už jsme v ruce párkrát drželi, řekli jsme si, že pojedeme ukázat klukům slovenskejm, jak že se to u nás leze. Bohužel se nakonec Šampon rozhoduje, že nepojede a to je škoda veliká. No nic, ja jsem rozhodnutej jet, Nikča stejně zdobí perníčky a balí se do světa a doma přece nebudu. V pátek navečer razim vlakem do Brna, kde přespím u Kuba, kterej se na tyhle pretěky chystá taky. On ráno jede se Zobanem a velkou nadějí Lukášem Pálkou, bohužel nemají (nokenec měli) místo a tak ja rano pokračuju ve vlakojízdě až do Blavy. Vše se odehrává na venkovní stěně u velkého obchodního centra Aupark. První dojem z cest je docela zděšení, samý kameny a umělý chyty...vlastně nevim co jsem čekal, dřívka s navrtanejma dírkama?...by byla asi nuda,co? Na Krkavce jsme spíš zvyklí na spárečky, dírky, hnízdečka, tady to vypadá na lišty na tření a kdo ví co ještě. Jsou tu namontovaný i prkna, do kterejch se může zakopávat mačkama, určitě fajn. Start závodu je trochu zdržen,ale to je normálka, slejzá se to sem jak šváby na pivo. Nakonec se sešlo 21 chlapů a 4holky a může se začít. My v kvalifikaci lezeme 4cesty, 2holčičí kde topy jsou povinností a 2už trochu drsnější, kde se bude lámat chleba o postup do finále. A opravdu, holčičí kvaldy jsou v pohodě, i když v té první si těma chytama nejsem uplně jistej, holt něco pro mě neznámýho. Přijde na řadu prvni chlapská kvalifikačka, už o něčem jiným a padá se po celé její délce. Já si tajně myslím na top. Posledních pár metrů se jde po 4chytech na hraně převisu, jen šuková záležitost. Už už si myslim,ze by to mohlo klapnout, vyfrčí mně levej cepín, právě ve chvíli kdy jsem chtěl nasedat na pravou ruku na dalším-předposledním chytu, tak nic. Nevim, kolik lidí postupuje do mnou vysněného finále, ale začínám se o něj bát. Ale blbost teď kalkulovat, je ještě jedna cesta, musim zabrat! V další cestě je v půlce nepříjemný místo, kde se človek nesmí zamotat do šuk, nesmí mu to smeknout z trochu nejistejch šutrů..to mam za sebou, trochu se hecnu zařváním a pokračuju. Sklepavací chyt s dírkou a pak už jen 4m v horizontálím prkně s dírkama, zas jen šuky, je tam topík a jsem rád. Kolem 3 odpoledne přijíždí tlupa pražáků v čele s Liborem a Luckou Hrozovými, dopoledne byli ještě na závodech v Novým Boru,teď už jsou tu a jdou si rychle odbejt kvalifikaci, což není problém pro Lucku, ani další její dvě kolegyně. Do finále chlapů jde 8kusů, já z 5.fleka, paráda, kdybych si to tak udržel i ve finále,bylo by to skvělý. Prohlídka cesty a musíme do izolace. Jsme tu 3 Češi, 2 Slováci a 3kucí z Rakouska. Finálovka je dlouho něco okolo 30m, hrůza. Začátek traverz po fakt hnusnejch kamenech, pak přešukovat 5m prkno a pak už se valí do vejšky, dlouhý tahy, docela unavující. Strop po navrtanejch dřevech, na konci visící trám na sklepnutí a pak už jen místní specialita...asi 7m po zavěšeným prknu, jen a jen šukama.

.....

Jdu po třech Rakušících jako čtvrtej na řadu. Ten traverz fakt humus, prkno beru sprintem abych se nestihl unavit a už se jde do výšky, nepříjemný, naštěstí cepíny držej ale už je to převis a holt natejká. Dovalim do spoďáku pod stropem, přehodim loket přes topůrko (rada od Lucky) a sklepávám. Ale jen levačku,bojim se natom měnit a moc mrdlat. Pak už dám jen dva kroky ve stropě a vypadávám z šuky,protože ji prostě neudržim. Super publikum který mě hnalo celou dobu je docela slyšet a je to pěknej pocit. Dole se dozvídám, že jsem dolezl zatim nejdál, což znamená jistý 5.místo. paráda. Po mně už jdou jen borci Zoban, Lukáš, Ďuro Švingál a Pepa Leško. Zoban se zasekne za prknem, nepříjemnej dlouhej krok do madla..váhá, zkouší,neví, nakonec to dynamicky uchvátí,ale asi ho to dost rozhodilo, už vypadá dost nejistě a za další asi 2chyty padá?To nečekal nikdo. Mě to posouvá na 4.fleka..to už je umístění jak ze snu, nechápu. Lukáš je silnej a vytrvalosti má haba, celou převislou stěnku šukuje, on vlatně furt šukuje a prošukoval se až těsně před top. Parádní podívaná, dav řval, já taky. Ďuro...no to byla exhibice, top, pak teda řila, že už taky nemohl. Poslední borec, místní dlouhá Pepi Leško musí valit, očekává se od něj top a to pak bude rozhodovat čas. Jde pěkně,jistě o to víc všichni nechápavě kroutí hlavou, když uplně nečekaně vylítne jeste pod stropem, velká smůla. Mě to však posouva na nepochopitelné a neuvěřitelné 3.místo!! Prostě jsem k tomu přišel jak slepej k houslím, tak to je. Pak už do naší cesty jde jen Lucka, která si to jde zkusit jako jen tak. Hroznej boj hned na začátku a pak nehorázně vytrvalostní průstup až pár metrů před top, krásná třešnička na dortu. Vyhlášení, stojim na bedně asi poprvé v životě, ani nevim jak se mam tvářit:-)
Následuje už jen svežení s Hrozovejma do Prahy, přespávačka a ráno dom, kde mě čeká hrdé oplacávání, jakej je to ten kluk šikula.

Ježiš..to je zas strašně dlouhý, omlouvam se,ale přepisovat se mit o nechce;)



VÝSLEDKY

Krkavčí víkend 28-29.11.2009

Ačkoliv je tento víkend největší lezecko-kulturní akce Mejcup, a některé hlasy mě na něj lákají, já mám jasno...budu na Krkavce, s cepínama, jo! Ve středu ještě Šampon ukecá Lucku Hrozovou, že jako proč by jezdila do Drylandu (kam má namířeno), když Krkavka je lepší a má to skoro za barákem....sobota ráno...
Šampon, Pavlik a já nabíráme Lucku na autobusáku v Semilech a jdeme na to! Nutno dodat, že borci Šampon s Pavlem kalili do 4 do rána a taky podle toho vypadaj, a tak jedou spíš jako doprovod. Klasickej postup, rozlez v "Pastích" M8+, Lucka flash, postupujem do Cesty pro sebe M9, Lucka hned na 1.pokus (před 2.rokama byla asi u 2.nejtu,jinak flash). Jsme rozlezený. Šampon jen leží, Pavlik aspoň pokouší Pasti. Jdu na "Mám jednu ruku dlouhou"M11-...můj cíl sezóny, chci si to zas trochu prokrokovat, zapamatovat. Jdu na to a za chvilku jsem 1/3, kde mě čeká první "šuka" trochu sil ještě mám,tak jí zkusim bez odsedu, je tam...dovalim do police, kde jde dobrá patička a jakš takš zklepat. V ten moment už mě odspoda povzbuzujou, jako že mam valit dál a prostě to tam zkusit poslat. Nevim jestli v mém případě je sklepávání dobrý, jestli mi spíš furt nenatejká víc,ale asi to trochu funguje. Lehce jsem si odfrk a sklidnil se a pokračuju...už ale fakt nemůžu,ale co, ještě se držim, dole fanděj, tak proč bych to nezkusil. Jsem kousek od hrany převisu a čeká mě další šuka...program mam jasnej od Majzlíka: nahodit levou nohu na levou ruku, přebrat si to pravačkou na krátko, přes tu přehodit tu levou nohu, pořádně se zapřít pravou nohou pod sebou a hele...docela to šlo. Už ani nevim jestli ty cepíny držim nebo ne. Další krok jebnu cepín do velkýho hnízda, kam jsem si to pamatoval. Dál si kroky moc nepamatuju, někam to zahakuju z posledních sil,už jsem v totálních sračkách, přehupuju se nad hranu a nechápu...co tu dělam? na kusovku? Teď hlavně neposrat posledních lehkých 5m, neposral! Radost jak kráva, dobrej den, musim přehodnotit cíle sezony! Lucka si to pak zkusí s horním, pár kroků na ní vypadá dost dlouhejch,ale naštěstí jen vypadá. To by někdy mohlo pustit. Pro dnešek stačí. Už jen svařáček u nově rozsvíceného stromečku, véča, domů, film a spát!
Neděle, lehce po 10h a už zase obléháme naše drytoolové království. Rozlezovka "Krvavý šrámy", kde zcela nečekaně vyfrčim v místě, kde bych to vůbec nečekal, jistič Pavel taky ne. Lůca zase na 1.pokus, nuda! Máme návštěvu, přicházejí liberecké ledové frézy Ferďák s Kodlem, to jsou k nám hosti, pak doráží i Křéma, je tu dneska narváno. Jdu Lucce nacvakat "Dlouhou ruku", radši si to dá ještě s horním, docela už kroky pamatuje. Následuje můj TR pokus v Hemturii M9, visim v tom poprvé, je tu dost nejistejch kroků na tření, tak si to tak nějak prosedim. Jednou to ale pustí! Lucka se zahřejvá, stahujem lano a jde na "Dlouhou ruku"...těžko popisovat její průsup...Už sem viděl koně blejt, však víte, jak se to řiká...

....

Ta holka má nehoráznou vytrvalost a tak si v cestě může dovolit minutovej boj se zaklíněným cepínem, co ji nešel vyndat, povídání si s lidma dole, debatění se mnou, jak že bude další krok. Pak teda řikala i něco, že už nemůže,ale to jí dole nikdo nevěřil. Vymalováno, 2. ženskej přelez týhle eMjedenáctmínusky je na světě. Šampik si zkusil "Pasti" a trochu "Pro sebe", ale je vidět, že nemá moc nálady. Já si dám ještě dvě cesty na došťavení a můžeme valit. Vydařený víkend je za námi a spokojeně se rozjíždíme do svých domovů.
Omlouvám se za zdlouhavé popisování cesty "Mám jednu ruku dlouhou", ale jsem z toho pln dojmů a radosti:)

Podzimní Petráč

Zrovna když se lituju, jakej sem po létě slabej, prsty mě z bouldrovky bolej, furt jsem nachcípanej, tak přichází esemeska od Majzlíka, jestli jako nechci o vejkendu na Petráč. No tak to je gól, že bych se tam jel plácat na nějaký 6A-čka. No ale proč né,že? Luba je na rozdíl ode mě v největší bouldrařské formě a výlet s 8Ačkařem slibuje minimálně pěknou podívanou. Tož, jedu! V sobotu ráno se po cestě občas ještě válí mlha, ale za Prahou už se ukazuje slunko a slibuje to parádní den. Čím blíž, tím hůř...všechno halý hustá hmla. Naděje umírá poslední, na Mlýnskýn vrchu bude určo slunko a když ne, tak prej ten HipHop 7C+ je vždycky suchej! Hned jsem klidnější!...Kulový!..všechno nachcaný jak houba, by z toho jeden (jedoucí sem 200km) byl smutnej, a taky že jo! Ještě že přijel Tom Strnad, znalec místních šutrů...A tak jdem se znalcem, Hřibtovní-nachcaný, Vyhlídková-nachcaný. S Majzlikem už jsem na skoro na odchodu a plánujem na neděli Krkavku. Tom si nedá říct, prej ještě kousek podívat se na Panel, nechápem co tam chce dělat, když jsme do teď neviděli suchej chyt. Světe div se...vono to tam bylo fakt suchý! divný. A kluci a hlavně teda Majzlik, to kosej jako správná elita.Ja jen čumim jako jelito.

.....

Ale už jsem si dal 6A na fleš, joo! Přesun na Josemit,taky docela sucho. Mistři se rozrostli ještě o Majkla, kterej dorazil se Zuzkou a 7tejdenním Adámkem. Zas pokoušej něco nelidskýho (7C+). A já abych se nenudil, ať si prej zkusim Traumatraverz 7B, no tak to je vtip! Ale pozor, kouknu na to a vono by to jako šloo, má to jen jednu malinkatou chybičku...nenastoupim. Ale jelikož fakt vidim, že dál by to jako mohlo jít- obliny který v tyhle teplotě držej, nohy na moje rozpětí nohou stále dobrý (chápu,že menší tam musej udělat 2 kroky po ničem), tak nástup vymejšlim a traverzík brzo pokořim! To, že Luba mezi tim stihne střihnout 7C+ a 7B+, to už mě nepřekvapuje. Prej by to pro dnešek stačilo...Přesun do picérie ke Gábině, kde je Tom už známým štamgastem a místní vypiťáci jsou jeho kámoši. Jelikož je tma brzo a jít spát v 8je brzo, sedíme tu asi 5hodin. Někteří stihnou i 6piv a to by Tom pařil klidně dál, ještě že je Majzlik rozumnej člověk. Ráno slunko pere, je krásně, snídoška, kafíčko a jde se na věc. Zastavení první Kanystrový maratón 7C, už jsem se lekl, že pujdem hned na něco těžkýho. Luba málem os, chlapi si brblaj něco jako co je to za pičovinu. No ale i v tý píčovině nějak padaj. Ale brzo se to pořádně naprogramuje a dávaj. A prej ať si to jako zase zkusim, že jsem dlouhej, že by to mohlo jít. No tak jo, tak asi fakt sem dlouhej a šlo to. Čumim, to asi fakt nebude 7C,ale chlapi to už nějak neřešej, to by nedělali nic jinýho. Po zbytek dne následují už jen nepodstatné výkony, jako Lubovo 2x 7B+ a tak. Jo néé, vlastně ještě jsem smrknu Sklápěčku 7A, kterou jsem na jaře vubec nemohl vymyslet a teď hned na druhej,takže jako radost a mužeme razit dom. Sláva nazdar výletu...
Ty všechny čísla co tam padly si najděte na Lezci:) a fotky jsou hýr

2. Krkavčení

Sníh už je zas fuč a teplota skoro ideální na normální lezení, ale když už jsme tu drytoolovou sezónu začali, tak by byla škoda z toho zas vypadnout.S Majzlíkem jsme dneska podruhé zavítali pod náš domácí megapřevis, trochu se tu potrápit. Trápil jsem se nakonec jen já, Luba do čeho dnes nalezl, to hned na kusovku přelezl...Soukromý pasti M8-, Cesta pro sebe M9, Mám jednu ruku dlouhou M11- a Krkavčí matku (s prodloužením do horní stěnky) M11-? Mně se na 2.pokus podařilo ukrutným bojem přelízt Cestu pro sebe a tím jsem dopotrvrdil přelezy z minulé sezóny. Průstup na druhým "Dlouhou rukou" byl opravdu trapným posezením u každý presky,ale nějak se tim začít musí,no.
....... ......
Dnes na Krkavku zavítal i vzácný host a to Kuba Cicvárek, který sem přišel s úmyslem zkusit tu cesty normálně s mágem a lezečkama. Když ale viděl, jak nám to s těma piklema jde, nechává lezečky v batohu, pujčuje si zbraně a botky a pouští se do svých prvních drytoolových krůčků. Většině lidem zžití s těma hrotama a hrůtkama trvá, né tak Kuboj. Pouští se do Cesty pro sebe, poprvé radši s horním, ale prochází se tím lehce a elegantně a uplně znehodnocuje můj PP průstup, ve kterém jsem řval, jak kdyby šlo o život. No zřejmě slušnej oddíl,no!

Sezóna začíná

Pro mě je drytooling zimní sport, což je asi správně...cepíny=zima. ALE...už ze základu slova "dry" se dá vytušit, že to vlasntě s nějkou zimou nemusí mít až tak společného a když se dostanem k jádru pudla, tak každej ví, že je to jen a pouze kurvení normální skály cepínama, kde nějakej led, nebo zimu vůbec nepotřebujete.
Ale jak jsem řekl, čas vzít do ruky cepíny pro mě přichází až se sněhem...a hle...to je ta věc, co nám tu z nebe už nějakej ten den pěkně sviní! Mně to neva, já jsem za to rád. A tak, normálně lízt už se nedá, tudíž je čas vzít do ruky zbraně!
Je to tu, pátek 16. října 2009 a já si to s Pavlem kráčím kouzelně zasněženou krajinou. Z nebe padá sníh snášející se s lehkostí poletujícího peří. Pod jeho tíhou se klaní překvapené břízky, které ještě nestačili shodit listí a už na sobě nesou břemeno zimy, jak kruté! Náš cíl je jasný, Krkavka! Nejlepší drytoolová oblast v naší vlasti. Já se nestydím říct, že je to i mojí zásluhou, že tu se tu dnes tak krásně můžem trápit se zbraněmi v ruce. Mě to napadlo, já to to napsal...a zbytek?...zbytek dokonala největší drytoolová mlátička co znám- Majzlík, díky mu za to!
Sic je to drytoolová oblast, kde kvalita skály je horkým kandidátem na kamenolom, ale to nebranilo v létě mistroj Šatavisoj, aby nám ty krásné cesty připravené na nabroušené hroty cepínů obílil a načárkoval maglajzem. Prej to tu buší jen tak, jakože normálně rukama nohama a prej to tu jsou 8a-8b francouzký?? Hmmm, co na to říct, snad jen, že doufáme, že nám to nebude chtít zakázat lízt po tom tím naším stylem, když to jde jen po rukách, to prosím né!
"Cit v háku"...to je to co správnej drytoolař potřebuje, zžít se s cepínem, cítit skálu, držet a věřit, že ti to teď nevylítne, i když máš nabrátno metr a půl lana na cvakání...to je to, co potřebujem na začátku zimy získat! Z kraje sezóny se nepouštíme do žádnejch větších akcí, a tak na programu dne jsou Krvavý šrámy a Soukromý pasti. Očekává se velké bání, plácání od nýtu k nýtu a ukrutný průstup těmito cestami. O to víc jsem překvapen, když "Soukromý pasti" M8+ pošlu hned na 2. dnešní pokus a "Krvavý šrámy" téže za M8+ sfouknu z první bomby hned na čistou kusovku. Pavel si slušně krokuje "Pasti" a ja jsem přesvědčen o tom, že to tam tuhle sezonu pošle!...a proč? no protože je to kluk šikovnej!
To by pro dnešek stačilo, oživili jsme si to, to co nás baví....drytooling! Pro někoho blbost, pro nás zábava, lezení v přírodě v zimních podmínkách, posouvání svých hranic a překonávání sebe sama...tak jako v každém sportu. To je to proč to děláme a proč to máme rádi.

Text napsán po návratu ze smutného zapíjení konce Nervova auta Toničky, které dnes poslal cestou z Kozákova na střechu a které už jen čeká na souhlas rodiny k odpojení z přístrojů a tím poslaní tohoto milého vozítka do míst, kde jen andělská auta létají.
TOPO na Krkavku

Něco z archivu- Komín Řeky

14dní jsem nelezl, jen jsem se válel v posteli s úžasnou slečnou jménem Angína a můžu vám říct, ta mi dala, uplně mě vysílila. Ale to jsem psát nechtěl. Jak jsem měl toho času víc, pustil jsem se do starejch fotek a že jich tu v pc bylo pěknejch 36GB. Narazil jsem na spoustu pokladů, fotek z pěknejch polezenic, nebo akcí, a tak se pojdtě podívat na jednu z nich.

Akce KOMÍN, tak jest název složky,kterou jsem našel. Mam úžasnej cit pro nepořádek a tak je to i v těch fotkách, žádný datum nic, takže ani nevim, kdy že to vlastně bylo, řekl bych tak někdy v roce 2007? Domlouváme se já, Béda, Křéma, že vyrazíme na výlet na komín v Řekách, samozřejmě ilegální. Prý je to 104m vysoký, to nám řekl nějaký pán, když jsme to okukovali s klukama už na základce, tak dlouho jsem to měl v hlavě. Sraz pod komínem byl někdy v brzkých ranních hodinách,všechno musí proběhout ještě za tmy, ať nás nikdo nevidí.(6rano?byl to podzim,nebo jaro,takze tma byla dlouho). Přelejzáme plot a už jsme pod komínem, první kramle začínaj trochu výš, hromosvod to jistí. Snad Béda měl raději sedák s odsedávačkou, jakože na ten hromosvod,ale myslim, že i on po chvíli zjistil, že to dost zdržuje, a že není důvod ze žebříku padati. Kramle byly pěkně studený a z vrchu popatlaný nějakou maltou, která trochu řezala do dlaní, to je vše co si pamatuju z výstupu, docela to ocejpalo. Vrchol, jůů, ty panorámata nočních Semil a to sídliště pod náma, no to je romantika. V dálce se válela podyma a do toho všechny ty světýlka, no fakt pěkný. Dáváme sem něco jako vrcholovou knížku, bloček s tužkou ve skleničce od přesnídávky a poctivě se zapisujem, to aby každej věděl naše jména, když už je to teda zakázaný.

Pak už jen těch 100m zase sestoupit dolů, to už se docela rozednělo a město začíná žít, nejvyšší čas mazat dom. Ale pozor, né do postele, dostáváme blbej nápad a někdy kolem pul8 ráno už frčíme na Sušky, kde to teda stálo pěkně za prd, protože byla zima a my byli unavený.

Tak to byl jeden ze starších příběhů, brzy snad už něco z přítomnosti, jelikož dnes zas začínám lízt!!

Klokočky- první lezení

Je to ostuda, mám to kousek za barákem a já tam dnes lezl opravdu poprvé. Vyrazili jsme s Nervem a přibrali jsme mrzáka Pavlika, který mi nafotil ty fotky,takže dík.
Jelikož se v tom Pepisovým průvodci na netu bez mapek moc nevyznám, šli jsme na jistotu tam, kde už jsme z jarního průzkumu s Nervem něco málo věděli. Do Bočních údolíček, asi takový zapadlejší kout,to jo. Spíš takový minifotoseriálek toho, co jsme tam lezli.

Magická Flétna VIIc
Loupání Perníčků IX
Chladivé Stíny VIIc
kdo se bojí...smyčkuje "Chladivé stíny" mezi 2.a3.kruhem

Sám na Kalichu

Nemám parťáka, mám čas, mám chuť lízt, mám spárový rukavice a na Kalichu už jsem dlouho nebyl...je to jasný. Mám i foťák, stativ a náladu na to, abych za těch 10 vteřin samospouště nalezl aspoň metr nad zem. A tak si za chvilku dávám 10 cest a každá pěkná, z každé mám radost.

Takže:
Zahradní spára VI (10m) - dole parádní žábovice, nepříjemný výlez v zabordelený širočině vysoko nad kořenama.
Čekání na chuť VII (7m) -Špekovo dílko, pěkná s parádním krokem uprostřed
Strach je nejlepší kuchař VIIc (7m)- taky od mistra Špeka, klíčový bouldřík ve 3-5m, pak už to jde, délka výhodou.
Misionářky... VI (8m)- novější cesta od Háčka přes kruh, no moc šestkový mi to nepřišlo,ale to asi ten strach:)
Vágnerova cesta VII (10m)- začátek luxusní spárka, pak asi v 5m nepříjemný vykonění ze spáry a dostat se na polici, pak už lehce n.v.
Relaxační VIIb (10m)- začátek dost převislou stěnkou po velkých lištách a pak už gut.
Údolní spára V (12m)- zajímavý krok na nástupu, pak pupkovatá ukloněná širočina
Západní hrana V (7m)- pěkná pětečka, v horní části krásný profil skály, jak kdyby se lezlo po velké páteři:)
Stínová hrana VI (7m)- hezká ladička
Krátká IV (4m)- rozhodně nejtěžší kroky z těch všech cest, dala mi nejvíc zabrat, asi 5pokusů:-)

Krásné je žít

Už dlouho jsem toužil po lezení v horách. Vytáhnout si těžkej bágl někde pod stěnu, tam se na několik hodin vydat do stěny, ta vejška, ta expozice...to bylo to, co mě lakalo. Jenže s kým? A tak to vlastně furt selhávalo a stále jsem se plácal na Panťáku (jsem rád,že ho tu máme), občas si na tom internetu připomenul, jak že to v těch horách vypadá a to bylo vše.
Až teď koncem srpna, ani nevím, jak se to vše dohodlo, ale dohodlo a já mířím s mým parťákem směr Salzburg, Berchtesgadenské alpy, oblast Hochkönig (že vám to nic neříká? mně do té doby taky ne). No parťákem...přesněji parťačkou, zástupkyní něžného pohlaví Léňou. S babou do prvních hor, to je nápad! Ale co, byl to jediný člověk, co alespoň trochu sdílel mé nadšení jet si zalézt do hor, rozumíme si a navíc není přece žádný ořezávátko!

Jedenáct dopoledne a my jsme na parkáči u Arturhausu, východisko pod stěny. Balíme na 3dny, chcem tam pobejt a pokosit tam všechny cesty od šestek až po osmičky, jsme přece nějaký lezci,ne? Neodpustíme si sebou vzít pivečko, litr činzánka, kostky.... Bágly narvaný a hlavně těžký až hrůza. Já na váhu odhad nemám, ale bylo to jak táhnout na zádech pořádně vypasenýho vepříka. Léňa to nemá o moc lehčí, sám pro sebe si říkám, že v horách musí vládnout rovnoprávnost, tak co bych ji ulehčoval. K první chatě, která má být 45min. dorážíme za 20min. hergot to jsme rychlici. Odsud to má být ještě asi 2-2,5hodiny pod stěnu. Ale... bágly na zádech se nějak víc a víc pronášej a naše tempo s přibývajícími výškovými metry dosti rychle upadá. Uf, jsme pod stěnou, je po 3odpoledne. Dnes chcem ještě stihnout jednu cestu, Asterix a Obelix...240metrů, 7- ..to by přece mělo jít, lehká, na rozlez ideální. Nastupujem v pul5, docela pozdě, ale plán je jasnej, ještě dnes cesta, a tak ho plníme. Máme uplně nová lana, půlky, krásný, to je to, co nás s Léňou spojuje, růžový(Lenčino) a žlutý(moje). S dvouma tkaničkama lezem poprvé, ale jde to a první délky (střídání lehkého lezení a sápání se po drnech) utíkají rychle. Před nami jsou poslední dvě délky za 6+ a klíčová 7-, v dálce hřmí "to je daleko, uplně na jiným kopci, to sem ani nedojde". To už je fakt lezení, v šestpusce hodně zajímavý kroky, jsem zvědav na poslední délku. Je tu, nastupuju do šesté, poslední délky za 7-, což by měla být pohůdka. HOLO! Tak by se dal shrnout charakter tohoto úseku. Plotna, sic položená, ale levitace

. .

neskutečná. Nohy na tření v plotně, ruce nic nedrží, nevim proč máguju, ale asi to pomáhá na psychyku, když
se prsty opírají o bílý kus skály. Je to, nespadl jsem, ale asi k tomu nebylo daleko. To bylo keců, jak ta sedmmínuska bude pohoda, prdlajs, lezení jak kráva, kdyby to bylo za 8-,vubec bych se nedivil. Jsem na posledním štandu a Léňa leze. Počasí se kazí, ale ja si opět neodpustím nejapné poznámky "Léňoo, to je jak lezení v horách, mlha pod tebou, mlha nad tebou, to je paráda". V tom je bouřka nějak moc blízko u nás, a i když nejsem žádná rosnička, poznám, že se blíží a to tak, že rychle. Lenka se s tim nesere a holá místa hákuje po nýtech rychlostí Huberovců na Elkápoj. Dolézá už za prvních kapek. Rychle slanění. Jen to připravíme, příjde peklo, které se nedá popsat, to se musí zažít, ale nikomu bych to nepřál. Jsme uprostřed běsnící bouřky, bombardují nás kroupy velikosti třešní a možná tam občas proletěl i nějakej ten golfovej míček, slyšet není vlastního slova. Promočený a promrzlý jsme během pár minut a čeká nás 5-6 dýlek slanění. Asi ani moc nemluvíme, jenom vzájemné pohledy vypovídají o tom, že asi oba myslíme na to samé. Na to, že je to pěkně v prdeli a že s trochou smůly by se tu dalo krásně chcípnout. Vždy slaňuju první, trochu se bojím jet na mokrých úzkých lanech s promrzlýma rukama na kost, sotva se držim. Prusík? nebyl čas tam něco montovat. Lano se samozřejmě cuchá a uzluje,tak jak to lana v takovýchto situacích uměj. Skála tady tvoří pupky, vždy si zmizíme s Léňou z dohledu. Né, že by to v té situaci nebylo jedno,ale prostě je člověk najedou uplně sám, uplně sám v uplně jiným světě, kde by v ten moment nejradši vubec nebyl. A myslí si na to svoje, v hlavě jede hrozný množství myšlenek...od modlení se (jsem pobožnej jen ve chvílích, kdy jde fakt do tuhýho) aby ty blesky, co mlátěj všude okolo nekřáply přímo do nás, aby se lano nezaseklo při stahování, taky abych to lano těma zmrzlejma hnátama vubec udržel, aby ty kroupy už nepadaly,nebo se dokonce nezvětšovaly, abych si správě všechno cvaknul a hlavně neudělal žádnou píčovinu...no a až po úvahy, že teď fakt chcípnout nechci, že jsem teď vlastně spokojenej na tom světě, že by to bylo blbý vůči rodině a těm nejbližším a aby Lenka neudělala nějakou chybu..."Volnýýýýýýýý" a stojim si to na štandu promrzlej jak hovno polárního medvěda a drkotám si zubama tu svoji dost monotónní melodii. Dobrý, lano se hejbe a moje kolegyně do stěny se blíží ke mně, asi je tou kolegyní v horách naposled, tohle je zážitek, který až se bude rozhodovat, jestli jet do Jury,nebo do hor, tak ji to rorzodování dost ulehčí. Po 2-3 slaněních se to trochu uklidňuje, bouřka ustupuje a už jenom prší, kroupy jsou ale všude na policích a ze stěny je jeden velkej vodopád. Už jen aby se to lano neseklo a mohli bychom se snad dostat i na zem.

Zem, úleva, žijem a to je hlavní. V botách na nástupu jsou rybníky, což je nám teď uplně jedno. Jsme jak sfetovaný, happy, že jsme na zemi a nic už není problém. Co teď? Rozhodování není těžké, jelikož věci na lezení jsou uplně durch a stejně tak i moje věci na 3 dny v nepřikrytém batohu čekajícím pod nástupem. Sedáky i helmy necháváme na sobě, nahazuje ty hrozně těžký krysy a ve tmě pelášíme dolů, odkud jsme dnes přišli. Normálně bych to nazval útrpným úprkem, ale v ten moment jsme šli jak roboti a nic nám nevadilo. Už jen po cestě překonat 3 obrovské suťové žlaby, které tam za tu bouřku udělala voda z krásné pevné cesty. Asi to nebyla uplně běžná bouřka. Za pár hodin jsme u auta, do suchýho, uvařit, pořádně se napít činzána, protože tohle, to si zapití zasloužilo.
Druhý den všechno sušíme a válíme se na parkovišti a shodujem se, že tam nahoru už nejdem. Odjezd do údolí. Další den lezení sportovních cest. Poslední den chčije,jedeme dom.

Že to byl nevydařenej výlet? Néé, nebyl! Žijem a užíváme života! Užívejte si ho taky a buďte rádi, že tu můžem všichni na tom světě být, je to tu hezký.

Možná je to trochu dlouhý a možná to působí až přehnaně, ale je to jen taková má vzpomínka, jak jsem to tam cítil já...a tak to fakt bylo. Tak ahoj a příště zase v horách...:)

Stále je co lézti...

...aneb Cesty se dělaly, dělaj a dělat budou.
Možná se zdá, že udělat si takovou cestu,nebo směr, že to už je skoro nemožné. Všude už něco je, no a když není,tak v tom bude asi nějakej háček, jinak by to tam už davno bylo. Ba ne, směrů je stále dost, jen o nich vědět, nebo vědět o někom, kdo o nich ví...to stačí.
Takže:
Pondělí razím sám na Zbiroh, nejsou lidi, je to bída, neva. Blbnu blbnu a pak procházím kolem věžičky Zoombie, tady jsme dělali s Bédou náš první prváč. Z druhý strany mám ještě vyhlídlou takovou stěnku, možna trochu blízko spárky,ale škoda to nechat ladem. No vždycky jsem si řikal, že by to chtělo aspoň kroužek...ten dneska nemam, ale mam bouldermatku a náladu to zkusit. 1.pokus...bojim bojim, oblý lišty a krok kamsi, kamsi do neznáma. 2.pokus, bojim bojim, odhodlaní do neznáma..madýlko, uff. Ale nekončíme, nenene, teprv půlka a ještě nepříjemný dva kroky, vejška, 6m? nevim, bouldermáma už je malá. Neni cesty zpátky, šup šup a jsem v madle a už lehce na vršek. Už jen zapsat "Stýskání na lepší časy" VIIb-c nejištěno. Název? Kdo ví, ví. Je to tak:)

Čtvrtek, tak jako v pondělí a úterý nemám kolegu, nemám s kým lézt. Doma nebudu. Jedu nad Tanvald na bouldry. Vedro děsný. Rozlez na starších věcech, nejde to nejde. Jdu hledat něco nového, bída, nic tu pořádně není, prej že potenciál...no nic. Pak aspoň něco...a tak vznika nový bouldřík. Na start se musí zelézt hodně dozádu, pod převísek, skoro do nory:) ...takže "Zvíře v díře" 6B? třeba, myslím, že docela pěkný.

Pátek, mám kolegu, hurá, Samešák nezklamal. Prej že se jede na Drábky, kovat nový route, jakopodstatnění:). No nakonec to tak těžký nebylo, neva. on říká. Jo,tak jo. Dotáhne mě pod nějakej starej projekt, prej hodně starej, je tam první kroužek a dal už nic. Prej mužem dodělat. Proč to asi neni dodělaný? Bude asi těžký, vypadá to tak. Jde na to a druhej kroužek je tam za chvíli, kousek nad prvním, ale proč to hnát vejš. Je řada na mně, nastupuju. Nad druhým je to perník, láme se to, ale jde to, pak něco jako police, smyce- 3tutový (to říkám teď, nechtěl sem do nich padat,to né) a převis nahoru. V něm voštiny, všechno se láme jak prase a Míra mě žene vejš, já se bojim. Chyty dobrý, ale kdy mi to zůstane v ruce, to je otazka času. Chvíle přemlouvání, vracení, nalézání, přemouvání a už sedim v háčku, hned borek a už si to vrtačka vrní...chvilka strpeníčka a 3.kroužek je tam. Tak prej ať už si to dolezu, tak jo. Už to jde. Resumé..."Brnkni to Karlovi" VIIc (název je prostě jen název, nikomu jsme nevolali, nemá opodstatnění).

Tak takovej byl tejden a příště už napíšu o těch Alpách

Jura- Svatební cesta

Je po svatbě. Úspěšně jsem odsvěčil, odřečnil, udělal průser, opil se, seznámil se...no a to by na takovou vydařenou svatbu mohlo stačit. Tím by pro většinu svědků končila jejich funkce, ale né tak pro mě. Novomanželé Tichý byli tak hodní, že mě zapojili i do plánů na svatební cestu. No ja jim řikal, jestli tam jako nebudu navíc, ale prej že né a hlavně, když se jedná o lezení, tak to přece nemůžu odmítnout, křen nekřen:)
Původní plán byl jet do Rakouska, někam tam do těch Tirol, ale předpověď počasí neslibovala nic pěknýho a tak se plány mění na naší oblíbenou FrankenJůru, no hurá a tradá nach Deutschland.
....
No nebudu se tu rozepisovat po dnech kde jsme lezli, co jsme lezli atd. To vlastě na tomhle vejletě nebylo až tak důležitý, byla to užívačka a pohoda a spousta srandy...teda doufam, že to tak brali i manželé. Celkem jsme si užili 5parádních slunečných dní (na juru dosti nezvyklé). Natočili spoustu minut lezeckých a ještě více minut nelezeckých videí, bavili se událostmi svatby, oslavili mé 24.narozeniny výbroným činzánkem, zablbli s prskavkama, zahráli si kroket (ten jsem dostal k těm narozkám), pobloudili po lesích při hledání oblastí s GPSkou a přitom našli nějaké houby (ja teda nic), ty si poté uvařili (to Léňa), nadobí umyli (taky Léňa) a pak se po tom snad ani moc neposr....(možná L...?:) ).........Jo a nebojte..občas jsme i něco vylezli, ale všeho s mírou.

fotky na Rajčeti